RECENZE FILMU

Možná jsem blázen, ale filmy točené ruční kamerou už mě unavují. Ano, Monstrum se mi líbilo, bylo to originální, dobře udělané a vtáhlo vás to do děje, ale byla tam také obří příšera u které jsme byli všichni napnutí, jak vlastně vypadá. Jenže u Diary of the dead to jaksi nefunguje. Všichni víme, že tam budou zombie, všichni víme, že proti nim bude bojovat parta lidí a všichni tak nějak tušíme, že jich pár zařve s rozervanou tepnou. Jediná změna je, že je snímek točen ruční kamerou - což mu na kvalitě nepřidalo. Tento prvek navíc spíše ubírá napětí a atmosféru a je díky němu takřka nemožné se vžít do děje.

Většina filmů o zombie má podobný scénář, ani Diary není výjimkou. Snímek začíná, když skupina mladých lidí natáčí hororový film a ve zprávách vidí, jak se po celé zemi množí případy oživlých mrtvol. Neváhají a rozjedou se přímo do jámy lvové za svými rodinami. A abychom se měli na co dívat rozhodne se kameraman zaznamenat celou cestu pro příští generace a udělat z ní film. Čirou náhodou má jedna dívka z výpravy pistoli a další je vysloužilý voják, který to umí s lukem, takže milovníci vystřelených a probodaných mozků si přijdou na své.

Když už jsme u těch mozků, překvapila mě vysoká úroveň masek a efektů, které jsou takřka dokonalé. Režisér se nesnaží, jak bývá zvykem, skrýt špatně udělaného zombieho někde ve stínu nebo mlze, ale ukáže nám ho v plné parádě.
Tenhle film ale není jen o zombie, je hlavně o tom, jak dokáží být lidé za kamerou bezcitní a dokazují to v mnoha, za vlasy přitažených, případech. Například scéna, ve které jednoho napadne oživlá mrtvola a další dva sledují v hledáčku kamery "jak to dopadne," mi přijde přehnaná a nereálná. Občas film prolnou opakované záběry, doplněné o nahrávky z amatérských kamer, které nemají žádnou spojitost s dějem a slouží jen jako výplň, aby se snímek dostal alespoň na 95 minut.

Hlavní hrdinové se nechovají reálně a jsou velmi suverénní, na to, že kolem nich běhají zombie a umírají jejich nejlepší přátelé. Přitom film je brán smrtelně vážně. Hlavně mi ve snímku chyběly city. Nejsem fanda příliš procítěných filmů, ale co je moc je moc. Třeba když zemře jeden z mladého páru a jeho přítelkyně, která se tváří jako kdyby ji umřela zlatá rybička, se nabídne, že ho sama střelí do hlavy a neprolije jedinou slzu, mi přijde přehnané.

Doufám, že se Romero brzy vzpamatuje a naváže na rok 1985, kdy po Dni mrtvých přestal točit výborné filmy. Teď už je prostě jen dobrý a někdy ani to ne…