*****

Neumím si pomoct, ale tento polský film je prostě geniální! Kdo by čekal, že u našich východních sousedů vzejde film, který si razí svou cestu a vymyká se veškerým filmovým kritériím. Den cvoka (jak už název napovídá) je jedna velká šílenost. Jeden den zdánlivě neobyčejného člověka, se stává jednou velkou poutí za hledáním klidu a míru. Tempo filmu se někdy jeví dost ukňouraně, ale nebojte, nuda vás nečeká. A to jen a pouze díky extrémně vyšinuté hlavní postavě – frustrovanému intelektuálovi Adamovi, který jednoduše nenávidí celý svět! Lidi, psy, ptáky, zvuky, prostě všechno kolem sebe. Je příliš zakonzervovaný a téměř každá jeho činnost je předem nalajnovaná. Rituály jsou jeho každodenním chlebem a chraň Bůh, jestli je poruší nebo neudělá. Přes to prostě nejede vlak. Díky každodenním nevyhnutelným konfliktům v sobě naplňuje sopku, která může kdykoli vybuchnout. A to je právě silná stránka filmu – spousta absurdních a humorných situací, které zní v polštině opravdu neuvěřitelně zábavně! Adam je zahleděný do sebe, trpí samomluvou, provází nás celým snímkem a nechává nám nahlédnout do své hlavy, kde není jen jeho permanentní nespokojenost a zloba, ale také bohaté myšlenkové soukolí, životní moudra a pravdy pravdoucí. Díky tomu se může zdát Adamovo pohlížení na svět i sympatické. Aby diváka přesvědčil, co činí a děla, chtělo to také zdařilý výběr ústřední role. A na rovinu říkám, že bez Marka Kondrata by snímek nebyl tím, čím je. Opravdu velice osobitý herecký výkon. V některých scénách mě dokázal naprosto odrovnat smíchy (třeba chvilka angličtiny se synem :D). Konec se mi velice líbil, protože si autor sám odpověděl a zhodnotil tento film, tento život, tuto postavu. Těmito slovy bych i já zakončil tento názor: „Příteli můj na této dlouhé cestě. Vybudoval sis tuhle temnou hromadu rituálů. Vedeš život termita, chráněný od slunečního svitu. A i když tě každý den přivádí na pokraj šílenství, tyto rituály jsou tvým štítem, tvou ochranou proti větru, přílivu, hvězdám i citům. Dost sil tě stojí, abys nezapomněl na své lidství. Hlína, z níž jsi byl vytvořen vyschla a ztvrdla. Nikdy už se v tobě neprobudí astronom, hudebník, altruista, básník nebo člověk, kteří v tobě třeba kdysi dleli.“