Dramata toho typu obvykle nevyhledávám. Sehnala jsem si ho ze zvědavosti, poté co jsem díky Fantomovi opery objevila Gerryho Butlera a začala pátrat, co je zač. No, byla fuška to sehnat, ale nelituji. Citlivě natočený příběh ohluchlého chlapce, jeho matky, která se mu snaží udržet iluzi, že má báječného otce, který ale bohužel nemůže být s ním a dalších lidí, kteří jí pomáhají tuto iluzi udržet, mě pokaždé dojme. Emily Mortimer jako Lizzie je skvělá, Gerry Butler jako otec pro jeden den prostě úžasný a Frankie dokonalý. A já pláču a pláču a pláču. A závěr, který je tak trochu otevřený, mě nezklamal. Myslím, že nějakým úděsným hyppy-endem ala Hollywood by to autoři leda zabili. Takto je to mnohem uvěřitelnější. Můžete si domýšlet, jak s tím Lizzie dál naloží. A ta hudba, ohohó. Soundtrack pěkně do oušek, to taky můžu.