Na dřeň

chci vidět

Na dřeň

NÁZORY K FILMU

Aleee
...

60 %

Filmu jsem si všimla už v době, když se Marion Cotillard objevila v nominacích na Glóby. Ona sama mě svým výkonem přesvědčila, bohužel film sám už tolik ne. Bylo to místy moc evropské, zdlouhavé a kapku nudnější, byť předpoklady pro pořádné drama o lidských osudech tu bylo. Příběh je to zajímavý, to ano. Snímku nechybí atmosféra. Ale je chladný a odtažitý.

4. listopadu 2013

miysicka
...

70 %

Pěkná podívaná

Film mě velmi překvapil, a to zejméne v dobrém smyslu. Snímek vyprávějící o ženě, která se znenadání ocitla na okraji společnosti díky nehodě, jež se jí stala v její milované práci. Vystupuje zde také muž, který se snaží svou agresivitu vybíjet na boxerských zápasech, způsobuje potíže své sestře a ještě se k tomu ani nedokáže postarat o svého vlastního syna. Mě se film líbil a určitě jsem se u něj nenudila.

6. dubna 2013

maudite
...

80 %

Voda. Život. Boj.

Z loňských francouzských filmů se do naší distribuce (a našeho podvědomí) dostala hlavně líbivka Nedotknutelní, zatímco nový Audiardův počin moc pozornosti nezískal. Tento režisér se ve svých filmech zaměřuje na lidi z okraje společnosti a De rouille et d'os není výjimka. Jeho snímky však působí o několik tříd lépe než podobné pokusy jeho krajanů. Nepředkládá ani hyperrealistickou nudu (Omar m'a tuer) ani zidealizovaný konstrukt (Les intouchables). Postavy jsou realistické (tedy často protivné a nesympatické), nechovají se k sobě hezky a nikdo nedostane, co si zaslouží - ať už v dobrém nebo ve zlém. Neplatí taková ta filmová kauzalita, že když se někdo začne chovat hezky, najednou mu všechno jde a všichni se k němu taky chovají hezky, a naopak, když někdo udělá něco nemorálního, vymstí se mu to. Tady postavy potkávají různé životní situace celkem nezávisle na tom, co dělají nebo nedělají a aniž by to odráželo jejich povahu a činy. Kromě perfektních herců je toto drama zajímavé kamerou, která často - zejména když jde o něco důležitého - hledí někam úplně mimo (do nebe, na zem, na stíny; při konverzacích nevidíme obličeje, ale zadní část hlavy). K tomu navíc hraje strategicky nenápadná hudba, která se často téměř vytrácí, takže v těch nejdramatičtějších momentech nevidíme a neslyšíme vlastně nic, což ovšem rozhodně neubírá na působivosti. De rouille et d'os je skvěle vystavěný a stylový film - jen závěr působil zcela nepatřičně.

13. ledna 2013