Carey Mulligan

Je to hodně dobré rodinné drama o vyrovnávání se se smrtí syna, kde jsou zajímavě zachyceny izolované světy ostatních členů rodiny. A to vše prostřídávají vzpomínky na jeho jedinou krátkou lásku, které ještě více vtáhnou do děje.

****

Není všechno zlato, co se třpytí! Dar sice dramatem je, ale postrádá především rychlejší spád a mnohem více vypjatějších a dramatičtějších chvil, než se nám naskytlo v tomto případě. Pak není divu, že výsledkem je malinko nudnější podívaná, což je škoda, protože se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Holt Amíci si točí podle sebe a mnohdy to neumí prodat. Námět (ač nijak neoslňují a je celkem ohraný) vykazoval slušný potenciál a psychologické profily všech zúčastněných se podařily vykreslit, ovšem vyznělo to tak nějak kostrbatě. Největším kladem je jednoznačně herecké osazenstvo. Kromě stálic Brosnana a Sarandon mě opravdu velmi, ale velmi mile překvapila vycházející britská hvězda Carey Mulligan. Zahrála opravdu výborně a navíc zde byla nehorázně sympatická! Hudba se držela v mezích žánru. Závěr? Říkám to pořád a řeknu to zase: na dramata evropského formátu to zdaleka nemá! Amíci se snaží hrát na city, ale bez většího efektu. Naštěstí jsou tady skvělí herci, kteří vynášejí toto drama do jemného nadprůměru. 60/70%

Dar od filmařů!

Dar jsem dostala i já v podobě právě tohoto filmu. Páni, jak lze skvěle zkombinovat hereckou elitu věkově starší s počínající hereckou elitou, vytvořit příběh, který dojme, zároveň brnká na nervy, z citlivějších diváků vymáčkne nějakou tu slzičku a svou jednoduchostí a nenásilným pojetím se vetře do mysli a dlouho jí nechce opustit. Samozřejmě že spousta lidí bude tvrdit, že je to jenom vypočítavá snaha o rozbrečení co možná největšího množství diváků. Možná je, ale povedla se, tak proč ne?! Do života normální čtyřčlenné rodiny zasáhne smrt staršího syna a je zajímavé pozorovat, jak se s tím vším zvládá vyrovnávat mladší syn, citlivá matka co touží po všech podrobnostech o posledních minutách života jejího syna a otec, který působí jako necitlivý drsňák, ale přitom trpí stejně jako matka. Vše navíc komplikuje fakt, že po sobě syn zanechal těhotnou přítelkyni, která si dítě chce nechat a zpětně se snaží otce jejího dítěte poznat. Každá minuta, ať už se v ní dělo cokoli a byl na obrazovce kdokoli, opravdu stála za to. Pro mě překvapující bylo i herecké obsazení. Pierce Brosnana beru jako Bonda, pořád v něm toho Bonda vidím a ničím za poslední dobu mě neuzemnil natolik, jako právě tímto svým výkonem. Povedlo se, k tomu není co dodat. Susan Sarandon je osvědčená kvalita, na kterou je radost pohledět. Roli matky, která přišla o syna, zahrála tak, že ačkoli bych jí to nepřála, tak její projev byl takový, jako by sama v této situaci byla. A z té mladší generace výborná Carey Mulligan a Aaron Johnson, který ačkoli se na obrazovce zjevil všehovšudy třikrát, tak mi „nakopal zadek“ víc jako v Kick-ass. Nenašla jsem žádná hluchá místa, nechybělo drama, láska, kus toho donebevolajícího dojáku a vše doplněno o nevtíravou a přesto příjemnou hudbu. Takže pro mě je Dar prostě a jednoduše dar, který lahodil oku, sluchu a ve výsledku nemůžu být snad víc spokojená. I nízkorozpočtový film opravdu může potěšit, Dar je dalším příkladem…Nezbývá mi než doporučit, a to rozhodně všem bez rozdílu věku, pohlaví a náročnosti!

Bohužel všechny tyhle nízkorozpočtově psychomelodramatické debuty jsou o ničem. Přes zajímavé obsazení (film jsem si pořídila jen kvůli Piercovi) jsou to prostě tlachy a nezajímavé dialogy, které jsme už viděli hodněkrát v mnohem dramatičtějším stylu. Maximálně si v nich vždycky člověk najde kus svého příběhu, a bohužel si třeba i připomene, na co nechce při koukání na film myslet... A sice to někdo může označit za působivou sondu, mně to připadá ale jako zbytečnost, kterou nepotřebuju žít ještě v pohyblivých obrázcích...