RECENZE FILMU

David Cronenberg patří mezi těch málo filmařů, kteří s věkem neztrácejí schopnosti ani soudnost. Kteří nejen že stačí s dobou, ale ještě ji předbíhají. Dokonce by nebylo těžké uvěřit, že to nejlepší má ještě před sebou, protože jeho poslední zářezy, jmenovitě Dějiny násilí a Východní přísliby, podle některých stojí na vrcholu jeho tvorby, což je na režiséra, který se pohybuje v popředí zájmu už třicet let, velmi neobvyklé. A Nebezpečná metoda nedává žádnou záminku začít o Davidovi pochybovat.

Příběh dvou "celebrit" psychoanalýzy, Sigmunda Freuda (Mortensen) a Gustava Junga (Fassbender), a Jungovy "femme fatale" Sabiny Spielrein (Knightley), která byla nejdřív blázen, pak psychoanalytička a nakonec Jungova milenka, nabízí perverzně čistou sondu do světa podvědomí těchto tří inteligentních, ale ve své podstatě vždy nějak narušených mozků.
Snímek je zcela nezajímavý pro běžného návštěvníka kin, protože v něm Viggo Mortensen nikoho brutálně nezabije, jak doposud učinil v každém Cronenberkově filmu, kde hrál, a Michael Fassbender neumí hýbat kovovými předměty silou vůle, přestože se o to zřejmě i coby Jung občas pokouší. Místo toho si dvě, maximálně tři postavy najednou povídají, občas, jako velké zpestření, přijde jedna z dvou vedlejších figur (Jungova manželka a další pacient/doktor) a také si povídá.
Nejsme svědky dramatických dějových zvratů a snímek spočívá jen a pouze v síle slova. Dalo by se to popsat jako hardcore verze amerického seriálu In Treatment (podle nějž vznikla česká Terapie, tu jsem ale neviděl, tak k ní nemůžu nic přirovnávat). Zde ale postavy často posedávají například na lavičce v parku nebo na lavičce na parníku, takže je výprava zásadně bohatší.

Zatímco ve většině (možná dokonce v každém) Cronenbergově filmu jsme byli svědky explicitní perverze, zde jí postavy jen probírají. Paradoxně jí je ale mnohem víc, protože nedělají nic jiného.
Fígl tkví právě v rozporu čistých, řemeslně precizních obrazů lidí, co sedí v secesních židlích, mají na sobě perfektně padnoucí obleky a vyprávějí si o tom, jestli ta dřevěná kláda v Jungově snu představuje jeho penis. Vše na myšlenkové rovině osob pokrokových na začátku dvacátého století, což je nutné si uvědomit, vždy ale velmi otevřeně a přímo.
Můžete se těšit i na spoustu cynického, černého, sarkastického a jiného humoru a pro někoho bude Nebezpečná metoda zábavná, stejně jako pro jiného nechutná (pro většinu bude samozřejmě nudná, ale to není můj problém).

Docela mě překvapilo, že snímek nestojí na vztahu Jung/Freud, jak se snaží distributor vehementně prosazovat. Možná škoda, protože tato rovina zaujme nejvíc, nosný je ale ve skutečnosti vztah Jung/Spielrein, který se jako jediný táhne od začátku do konce.
Chápu, že distributoři považují za atraktivnější konfrontaci dvou legend svého oboru než (poněkud zvrácenou) milostnou linii, alespoň zde bych ale neměl Knightleyové upírat její postavení ve filmu. Keiru nemám rád, proto mi věřte, když říkám, že výkon v Nebezpečné metodě se stal jejím životním majstrštykem a ani na vteřinu nepůsobí jako nesympatická Elizabeth z Pirátů z Karibiku.
I další herecké výkony jsou špičkové, ale u Mortensena to nikoho nepřekvapí a u Fassbenderga jen ty, co skončili u X-Menů a vynechali například Fish Tank i Hlad (tedy ty, kterým se Metoda stejně nebude líbit).

Nebezpečné metodě jistě nehrozí finanční úspěch, více než důstojnou pozici mezi dalšími Cronenbergovými klenoty má ale zaručenou bez větších pochyb. Už jen proto, že podobné filmy nevznikají moc často. Obecně "být za každou cenu jiný" nepovažuji za nutný klad, Cronenberg to ale vždy dokáže využít a přetavit v jednoznačný zážitek.
V nebezpečné metodě pak proti sobě staví co do provedení nejklasičtější možné konverzační drama a témata, o kterých si lidé ani dnes běžně nepovídají. Nevzdává se faktu, že jde o (prý relativně věrný) obraz historických událostí (tedy trochu oklikou, natáčelo se na motivy knihy) a zároveň předvádí film odvážný a svůj. Jen tak dál...