Shrink

Nedokážu se v této postavě představit jiného cvokaře než Kevina. Parádně mi tam pasoval. Nebylo to pomalé ani nudné, jen to běželo svým melancholickým tempem. Je těžké řict něco o tomhle filmu, protože nic nebylo tak špatné, že by se to dalo popsat. Na druhou stranu ani tak moc vyjímečné. Takový k nadprůměru putující film bych řekla.

Film se mi moc líbil a hlavní herec Kevin Spacey myslím zahrál svoji roli skvěle, sutečně by jste mu to všechno věřili a chvilku ho litujete a chvilku ho chcete nakopat, aby se probral. Také se mi líbila postava toho cvaklýho agenta, také moc dobře odvedená práce od hrerce. Celkově byl děj trošku utahaný, ale film mě bavil, takže u mě za 70%.

Nové filmy mě zajímají jako snad každého, a ke shlédnutí Cvokaře mi stačil jediný důvod. Samozřejmě, že nikdo jiný, než Kevin Sacey. Jako jediný v tomto filmu mi byl známý, což někdy může být i chyba. K. Spacey si zde zahrál pro změnu opak své dosud nejlepší role z filmu K-PAX, tudíž psychoterapeuta. A o něm vlastně celý film je, jenže je to trochu komplikovanější, samozřejmě. Už mám za sebou velmi mnoho stylů předvedení různých žánrů a ten, který si vybral tento film, už u mě pomalu začíná stagnovat. Už u mě padly styly typu kopií Dannyho parťáků, kde vlastně celou dobu filmu něco přehlížíte, což na konci má vypadat jako velmi překvapivý zvrat. No, a styl, který je neuvěřitelně klidný a uvolněný, kde musíte pátrat po smyslu, už také není, co býval. Nevzpomínám si na příliš mnoho podobných filmů, ale třeba Crash může být příkladem a Cvokař je možná posledním filmem, u kterého se mi ještě líbí. Příběh je opět velmi nabitý lidskými emocemi, zážitky, no prostě všedním životem. Možná až trochu moc, protože zápletky jsou vlastně jenom postraní. Hlavní věc, která všechny subjekty spojuje, je velmi dlouhou dobu neznámá, a jediné, co vám musí stačit, je pouze situace hlavních postav. Já se díval už velmi pozdě večer, ale k mému překvapení jsem se téměř nenudil. Ono to ani jinak nešlo. Spíš než že jsem se bavil, mi nezbývalo nic jiného, než se na film pozorně dívat, abych z něj něco měl. To je také menší problém tohoto žánru, že nemůžete ani na záchod, abyste o něco nepřišli, protože nevíte, o co vlastně jde a nechcete to prošvihnout. Atmosféra už také kolísala na hraně, protože se zase jedná o případ hudby, která ještě více posiluje klídek a zazní jen na předvídatelných místech. Po první hodině konečně přišel ten očekávaný zvrat a už se to trochu rozjelo. Svým způsobem to nebylo nic moc, ale byla to alespoň změna. A jestli mi něco udělalo radost, tak ještě malá účast Robina Williamse, do něhož bych takovou roli nikdy neřekl. Všechny problémy vyvrcholily trochu předvídatelně, řekl bych, zkrátka jako jednohubku film beru, ale po druhé bych se už asi užral nudou.