(Josephine praští manžela pánví po hlavě.)
Josephine Muscat: Pak že nevím, na co je pánev.

Serge Muscat: V očích božích jsme stále ještě svoji.
Josephine Muscatová: Tak to musí být slepý.

kněz: Satan má mnoho podob. Někdy je to zpěvák neslušné písně v rádiu, jindy autor oplzlé knihy. Anebo pán, co číhá u školy a obtěžuje vaše děti. Někdy je to výrobce sladkostí, zdánlivých drobnůstek. Neboť co vypadá nevinněji než čokoláda?

Vianne: Doprovodím vás domů.
Armande: Co tě nemá! Zkazíš ten dekadentní večírek. Na ufňukané loučení nejsem.

Vianne: Těší tě to? Vozit si domov s sebou?
Roux: Proč ne? Ty to máš těžší. Pokaždé buduješ domov od začátku.
Vianne: Tentokrát mi to snad vyjde.
Roux: Jak to?
Vianne: Možná tu zůstanu. Co je? Nechceš někdy někam patřit?
Roux: Cena je moc vysoká. Začne ti záležet na tom, co lidi očekávají.
Vianne: Je to tak hrozné, když se od tebe něco očekává?
Roux: Co tomu říká Anouk?
Vianne: Čemu?
Roux: Tomu věčnému trmácení.
Vianne: Snáší to výborně. Snadno se spřátelí. To je neobvyklé... Nesnáší to. Nesnáší...