GOLDIE FILM

Březen věnujeme tématu posedlosti, tedy velmi nepříjemné emoci, jež je ale pro umělecké ztvárnění značně atraktivní. Posedlost je silná, trvalá, vášnivá. V případě kultovního hororu Co se vlastně stalo s Baby Jane? i mrazivě děsivá, šílená a zároveň hořká. Majstrštyk Roberta Aldricha tak dodnes zůstává jednou z nejtísnivějších, nejméně příjemných podívaných.

Baby Jane Hudson (Bette Davis) byla coby malá dívenka miláčkem publika, zatímco její sestra Blanche (Joan Crawford) zpoza opony závistivě pozorovala jásající dav a trpěla manýry domnělého andílka. Jak ale dívky dospívaly, jejich postavení se obrátilo. Z Blanche vyrostla žádaná talentovaná mladá herečka, jež musela problémové a rozmazlené Jane pomáhat alespoň k druhořadým rolím, jinak by o ni studia už dávno ztratila zájem.
To však nebyl zdaleka poslední zvrat v jejich životě. Po tragické automobilové nehodě, za níž stála se vší pravděpodobností Jane, byla Blanche doživotně upoutána na kolečkové křeslo. Sestře odpustila - doufala, že výčitky z ní udělají lepšího člověka. Mýlila se.
Uplynuly roky, desetiletí, a obě ženy stále žijí ve svém nepatřičně malebném domě. Mládí už je dávno opustilo a Baby Jane propadá neustále silnějšímu šílenství. Vzpomíná na slavnou minulost a z životního neúspěchu viní Blanche, jež tak zůstává nechráněna vůči jejímu narůstajícímu teroru.

Aldrich zpopularizoval adaptací Henryho Farrella celý subžánr hororu, v němž kdosi tyranizuje bezmocnou oběť. Nejznámějším příkladem je asi pozdější Kingova kniha a posléze film Misery nechce zemřít. Byla by ale chyba k Baby Jane přistupovat pouze jako k hororu. Ostatně se nedá říct, že by byl snímek vyloženě "strašidelný". Spíš intenzivně zneklidňující.
Povětšinou jsme se dvěma sestrami uzavřeni v jejich domě, kde se střet klidné Blanche s ničeho se neštítící Jane podobá regulérní bitvě - Jane se snaží zlomit Blanche, přinutit ji trpět, zatímco ona z posledních sil odolává. Spíš bychom tedy mohli snímek nazvat psycho-thrillerem, ostatně o dva roky mladší Hitchcockův klenot měl na vznik filmu jistě vliv.
Baby Jane rovněž není klasický záporák. Když tančí coby stará žena oblečená do svých dívčích šatů a zpívá svůj světem zapomenutý repertoár, je na tom cosi děsivého, zlověstného, ale také směšného, smutného a politování hodného.

V NÁSLEDUJÍCÍM ODSTAVCI OČEKÁVEJTE SPOILERY
Samotný konec s nečekaným zvratem nás pak nutí zamyslet se nad tím, jestli Jane nebyla spíš oběť. Dozvídáme se, že auto, které před lety způsobilo Blanchino ochrnutí, řídila právě postižená sestra a naopak Jane měla být cílem útoku. Blanche vzhledem k pro sebe tragickým následkům využila opilosti Jane, jež si nic nepamatovala, a přesvědčila ji i okolí, že to ona seděla za volantem. Jane tak mohla do konce života jen upadat do hořkosti a nenávisti k sobě i své sestře, zatímco ona se hrdinně pasovala do pozice trpělivé odpouštějící oběti. Není jasné, jestli tím chtěla Jane ublížit, nebo nad ní získat kontrolu a tím ji ochránit, rozhodně však netušila, nakolik se plán vymkne z rukou.
Tento závěr posouvá už tak promyšlený snímek na další úroveň. Relativizuje vše, co jsme doposud viděli. Nevíme najednou, koho litovat, koho nenávidět. Nakonec si uvědomíme, že nejsmutnější je osud obou zmařených životu žen, jež "vlastně mohly být celou tu dobu přítelkyněmi", kdyby je nesžírala závist a samolibost.

Pro snímek jsou zásadní špičkové herecké výkony Bette Davis i Joan Crawford. Tady producenti nemohli udělat lepší volbu. Tyto dvě herečky se celý svůj život nenáviděly a na natáčecím place to proto vypadalo stejně vyhroceně jako v samotném filmu. Postarší divy využily každou příležitost, kterou jim scénář dával, jak tu druhou co nejsilněji praštit nebo si do ní kopnout.
Říká se, že Crawfordová (ta s nápadem střetnout se na plátně se svou rivalkou přišla), jež má být ve filmu za tu vyrovnanější, byla v naschválech mnohem vynalézavější než její "šílená sestra". Davisová byla zase mezi filmaři nepopulární, o její aroganci a hvězdných manýrách kolovaly Hollywoodem celé legendy.
Negativní nálada se jistě promítla i do samotného filmu, nebo se to aspoň zdá, protože oba výkony protagonistek jsou tak strhující, až to fascinuje.

Co se vlastně stalo s Baby Jane? zůstává filmem atraktivním, chytrým, děsivě zábavným i fascinujícím. Dodnes je nabitý silnými emocemi, jež z něj za půlstoletí neměly kam vyprchat. Posedlost mládím a minulostí jsou témata ještě aktuálnější než v době vzniku, stejně jako nenávist k těm, jež považujeme za životní překážky.
Na rozdíl od mnoha následovníků ale Aldrich nekončí u toho. Ukazuje, jak hluboký může celý problém být. Že zlo někdy tvoří ti, kteří se chtějí vidět na místě obětí.
Bylo by zkratkovité vykládat Baby Jane jako kritiku šoubyznysu, že jsou hrdinky zrovna bývalými celebritami, je jen nutná zkratka - podobné emoce se ale mohou vkrást do jakéhokoliv života.