Jihokorejský režisér Ryoo Seung-wan u mě výrazně zabodoval svým hitem "Plačící pěst",takže jsem se pochopitelně na jeho nový počin značně těšila.A naštěstí mě Dvě Esa víceméně nezklamala,byť na mistrovství plačící pěsti tak úplně nedosáhla.Ryoo opět natočil nezapomenutelné akční sekvence,tentokrát prý za dost směšné peníze,a z jeho filmu dýchá něco typicky jihokorejského(alespoň co já vnímám jako jihokorejské),co v jiných asijských filmech nenajdete.Skromnější rozpočet zajistil Ryoovi větší uměleckou svobodu a rozhodně mi výprava nepřišla nějak výrazně ošizená.Projevuje se víceméně jenom v tom,že příběh je tentokrát komornější(je soustředěn na pár kamarádů z dětství) a že nevyužívá tolik lokací.Šťastnou ruku měl režisér zejména ve výběru herců.Hlavní roli svěřil mistru bojových umění a choreografovi Jung Doo-hongovi,který nejen dokonale ovládá taekwondo,ale má i obrovské kouzlo osobnosti,takže ani nemusel kopat,stačilo když se v koženém kabátě producíroval po plátně a člověk byl nadšený.Do druhé hlavní role obsadil Ryoo sám sebe,přičemž zlí jazykové tvrdí,že chtěl ušetřit za honorář,nicméně profesionálním hercům se směle vyrovná a bojové sporty jsou také jeho silnou stránkou.Dohromady tvoří skvělou dvojku,které člověk prostě musí fandit a například vedle jejich závěrečné demolice sushi restaurace bledne i Nevěstin souboj v čajovně z Kill Billa.Drobnou výhradu bych měla k samotnému ději,který mi přišel nepříliš originální.Téma kamarádů z dětství,které v dospělosti osud postaví proti sobě je dost provařené,naposledy jsme ho viděli třeba v Harrym Potterovi:-) Pokud by k tomu režisér přistoupil nějak originálně,nebo by alespoň přímo přiznal,že potřeboval jenom nějakou omáčku k akčním scénám,pak by bylo vše v pořádku.Já jsem ale měla pocit,že vůbec nebere na vědomí,že sděluje něco už tisíckrát řečeného.......Body za originalitu mu tedy nedám,ale pořád jsou tu drsné souboje doprovázené bezva hudbou.A navíc,ukažte mi film,který končí záběrem na hromadu mrtvol a slovy:Fuck it!!(samozřejmě v korejštině).