RECENZE FILMU

Číslo 9 je dlouho očekávaný animák podle kraťasu Shana Ackera, jenž svou unikátní retro sci-fi atmosférou zaujal i Tima Burtona s Timurem Bekmambetovem. Acker tedy dostal možnost roztáhnout svůj desetiminutový film do celovečerní podoby, což využil doslova a maximálně. Letos už druhý snímek s devítkou v názvu, který s ním má mnoho společného (začínající režisér, slavný patron), je opět milým překvapením.

V první řadě se sluší říct, že Devítka neskutečně uteče a někoho i pohltí. Neuvěřitelná atmosféra, která se povedla jako v snad žádném animáku, pixarovky nevyjímaje, je hlavní lákadlo filmu. Musím říct, že po zásluze. Když tedy opomeneme chatrné provedení, které zachraňuje fakt, že vidíme minimum lidí a není s čím srovnávat, takže technická "zaostalost" není natolik patrná. Snad jen textury látky v obličeji hrdinů mohly být propracovanější. Jinak ale animaci není co vyčíst. Po audiovizuální stránce je film totiž naprostá lahůdka a je vidět, že technika není vše.

Nutno ale dodat, že z ostatních stránek už film tak propracovaný není. Hlavní nevýhodou je jeho délka. Tenhle svět si totiž očividně zasloužil víc než ubohých 79 minut. Člověk bohužel nemá šanci si vesmír přetékající atmosférou pořádně prohlédnout a jakmile začnete akceptovat a chápat, film najedou skoro nečekaně skončí. Ihned mě napadlo, že teď bych chtěl víc... Vizuál je totiž vážně úžasný. A přestože Acker se možná maličko (víc) inspiroval Světem zítřka a Válkou světů, je svět, ve kterém se náš příběh odehrává, vážně originální.

Velká škoda ale je, že 9 po příběhové stránce skutečně působí jen jako protáhnutý kraťas. Hrdinové jsou možná sympatičtí a pozadí příběhu originálnější a dospělejší, než bývá u animáků zvykem a než by se na první pohled mohlo zdát, ale hlavní dějová linie je silně zanedbaná a konec potom neuvěřitelně profláknutý. Na pozadí stojí velká myšlenka, ale není jí dán prostor, přestože na první pohled je jasné, že záměr byl přesně opačný.

Příběh je značně nekompletní a je v něm skutečně plno bot. Nemyslím samozřejmě jen faktických, ale i logických. Vědec chce zachránit lidskost, ale proč jí schová do tak malých a křehkých stvoření? Proč uloží zprávu o jejich smyslu tak, že jí Devítka sotva najde, když je tak důležitá? Proč vlastně stroje zničily svět a pak se (až na jeden) vypnuly? Proč bestie pronásleduje hrdiny, když do poloviny filmu k tomu nemá důvod? Jak se na stroj dostal "ten přístroj", který vědec očividně sestrojil až během války? To jsou některé otázky, které pozornějšího diváka během sledování napadnou, jejich nezodpovězení ale není omluvitelné záměrem ani žánrem. Je to prostě nepromyšlený scénář. Já nechci spoilerovat, takže do detailů logiky filmu nemůžu.

Takhle to zřejmě dopadne, když desetiminutová povídka založená na atmosféře a vizuálu, stojí za vznikem filmu, namísto nápadu nebo poslání. Je na první pohled jasné, že příběh, i když se snaží, vlastně nic nesděluje. Jen plyne ke svému závěru a na základní premisu nabaluje poučky a děj.
Je až neuvěřitelné, že příběh i přes tento nepochybný průšvih, který většinu jiných pohřbívá, překvapivě funguje.

Je skutečně možné vzít si notýsek a zapisovat si nesmysly, ale mnohem jednodušší a pro všechny lepší je prostě sednout si a vychutnat podívanou. Nudit se není důvod a i ta hromada klišé a známých pouček získává v postapokalyptickém světě vždycky lepší podobu, u animáku je navíc moralizování vždy jednodušší přehlížet a omlouvat. U Devítky to platí dvojnásob. Já si nemůžu pomoct, ale nic tu na mě nepůsobí natolik prvoplánově, aby to vadilo nějak strašně moc, přestože to prvoplánové očividně je.

Zdá se mi rozumná trochu odvážná myšlenka, že kdyby se Devítky ujal jiný režisér než její stvořitel Shan Acker, bylo by to jen pro dobro věci. Několikrát jsem měl pocit: "Tahle scéna je fakt dobrá, ale mohla by být lepší." Hlavně při akci je to vidět. Kamera sice oblétává hrdiny, ti těsně unikají řítící se příšeře a vše to vypadá fakt dobře, ale nikdy to není vytaženo na naprosté maximum. Rozhodně nenaznačuji, že by byl Shan Acker špatný režisér, ale nedostatek zkušeností a odvahy je celkem vidět. Nechal bych ho dělat design, tím se totiž vážně vyznamenal, režii bych svěřil spíš Bekmambetovi, když už se motal kolem, a to by se teprve děly věci!

Devítka je tak i přes své nepochybné kvality, díky kterým nejde než film doporučit, stále jen tím bijákem na jedno léto. Podívám se na něj, možná si ho ještě někdy zopakuji, ale pak na něj zapomenu. U málokterého filmu mě to mrzí tak moc jako právě u Devítky, protože nápad a atmosféra je vážně skvělá. Bohužel to ale mohlo být lepší.