RECENZE FILMU

„V celé historii boxu se nenajde žádný příběh, který by se mohl vyrovnat životu Jamese J. Braddocka.”
Damon Runyan (novinář, 1936)

Píše se rok 1928 a v ringu se ocitá nadějný kandidát na titul

mistra boxu v těžké váze. Tím mužem je James J. Braddock (Russell Crowe), pro svoji houževnatost přezdívaný buldok z Bergenu, který posílá své soupeře na zem s obdivuhodnou lehkostí... Se stejnou lehkostí, s jakou pak padá z téměř dosaženého vrcholu zpátky na tvrdou špinavou zem, z bohatství do chudoby, z nadějné hvězdy mezi spodinu, peroucí se každý den o pár pracovních míst a pečlivě počítající každý vydělaný cent. Píše se rok 1933 a Ameriku právě zastihla Velká hospodářská krize. Bez peněz, bez práce, bez budoucnosti, bez boxerské licence. Neustále vystaven boji o holé přežití své rodiny ztrácí James J. Braddock poslední víru v lepší život, v Boha i v sám sebe. Když jeho bývalý manažer Joe Gould (Paul Giamatti) přichází s nabídkou vrátit se do ringu na jediný zápas, uvědomuje si Braddock možnost vydělat si snadno pár babek, a dát tak definitivní sbohem boxerskému světu. Jenže všemi zatracovaný outsider zápas nečekaně vyhraje. Doprovázen podporou obrovské masy lidí, jimž dal víru v lepší zítřky, přechází od jednoho triumfu k druhému. Těsně pod vrcholem si však bude muset své právo na život vybojovat ještě jednou...

Trio Ron Howard-Akiwa Goldsman-Russel Crowe ověnčené Oscarem za Čistou duši, si opět vybralo silný příběh, který napsal sám život. A jistě opět bude nadějným adeptem na zlatou sošku, ať už v kategorii film či režie, ale především skvělými hereckými výkony. Klobouk dolů před Russellem Crowem. Kvůli této roli musel absolvovat náročný trénink a dostat se do patřičné fyzické kondice. Role charakterních, v jistém ohledu výjimečných mužů mu sedí jako ulité, tentokrát snad ještě o trochu lépe. Scéna, kdy James J. Braddock přichází mezi boxerskou smetánku – své bývalé dobré známé – žádat o pár dolarů, aby mohl být opět se svými dětmi, je bezesporu nejsilnější scénou filmu a velkou možností pro Russella Crowe ukázat svůj výjimečný talent a přesný cit pro tragickou situaci. Ten, kdo by si ovšem zlatou sošku zasloužil nejvíce, je Paul Giamatti (Bokovka, Muž na měsíci). Jeho extrovertní a entusiastický manažer a Braddockův přítel je více než příjemným zpestřením a také především tím, kdo nenechá film spadnout mezi další „silnopříběhové“ americké filmy, kde by se sentiment a patriotismus daly krájet na zatraceně silné plátky.

To, že Američané potřebují své hrdiny, kteří jim ukázkově předvedou, jaké hodnoty jsou přece v životě nejdůležitější, už víme. Škoda jen, že filmaři občas nejsou schopni odhadnout dostačující míru a stále častěji nám servírují přehršle scén s jedním a stále stejným „poselstvím“. I Těžká váha se jim bohužel nevyhne. Silný potenciál filmu tím tak trochu upadá vniveč. Na příběh podle skutečné události se zbytečně nabalují vedlejší příběhy, ten základní příliš idealizující (lidé modlící se v kostele za přežití Braddocka v posledním zápase, Braddockova žena přicházející těsně před zápasem vyjádřit muži odmítnutou podporu), a tím tak bohužel ztrácí mnoho ze své uvěřitelnosti. Život Jamese J. Braddocka možná byl největším příběhem v historii boxu, ale stylizace do role hrdiny, který bojoval za naději chudých mas a vracel sociální podporu v několikanásobné výši, když se konečně zvedl z popela (odtud originální název Cinderella man), mu určitě nesluší.

Ačkoli má film pěkných 145 minut, rozhodně se při něm nudit nebudete. Co se týče akce a napětí, jakmile si James J. Braddock nasadí na ruce boxerské rukavice a do pusy umělý chránič na zuby, občas zapomenete dýchat a občas máte chuť se do ringu vrhnout sami. Nejlepším filmem z prostředí boxu sice u mě nadále zůstává Scorseseho Zuřící býk, především díky své syrovosti, ale i přesto stojí Těžká váha za zhlédnutí, ať už díky kvalitním hereckým výkonům (škoda jen, že Renée Zellwegerová nedostala větší prostor), nebo díky zmíněným scénám z ringu. Těžká váha je poctivě vytvořený, téměř k dokonalosti přivedený film – bohužel s přívlastkem „americký“ - se vším, co k tomuto přívlastku patří a na co bychom už měli být dávno zvyklí.