RECENZE FILMU

Thomas Vinterberg patří mezi nejuznávanější dánské režiséry. Jeho Hon, o neprávem obviněném učiteli ze sexuálního zneužití dítěte, sbíral ceny kde mohl, a i když ne všechny jeho projekty jsou tak chválené, jeho Chlast rozhodně upoutal pozornost a dočkal se dost příznivých hodnocení. Jak se jeho další projekt, ve kterém po Honu znovu spojil síly s Madsem Mikkelsenem, povedl?

Ústřední čtveřice učitelů prochází krizí středního věku. S jedním už skoro nekomunikuje manželka, na dalšího čeká doma jen zestárlý pes a jeden sdílí postel s dítětem, které se soustavně pomočuje. Během oslavy čtyřicátých narozenin jednoho z nich ale přijde řeč na teorii, podle které člověku v krvi schází půl promile alkoholu, díky které má člověk víc sebevědomí a je kreativnější. Inspirováni osobnostmi jako Winston Churchill nebo Ernest Hemingway, kteří pracovali výhradně pod vlivem alkoholu, se rozhodnou teorii otestovat na vlastní kůži.

Nejpříjemnější věc na Chlastu pro mě byla, že rozhodně nejde o jednoduchou protialkoholovou agitku, jak by většinu lidí u ústředního tématu napadlo jako první. Film zobrazuje alkohol ve všech jeho podobách. Uvidíte alkohol jako parťáka na párty, možnost jak se uvolnit od stresu, touhu utopit v něm své problémy, i jako potencionálního ničitele životů. Rozhodně tedy nejde o žádné moralizování, což je v porovnání s prakticky všemi filmy s podobnou tématikou velice osvěžující.

Kromě alkoholu se snímek soustředí na nejrůznější emoce, provázející život, především období středního věku. Ztráta idejí, uvědomění jak moc jste se změnili i celková zahořklost. Snímek je prošpikovaný hromadou tíživých scén, které na mě dopadli stejně, jako na hrdiny, kteří je prožívají. Nechybí ale ani humor, spojený především s nutností schovávat alkohol v práci, což vydá na několik scén, u kterých jsem se upřímně zasmál a nemůžu se dočkat, až si je pustím znovu. Film tak zdařile míchá humor i těžké drama, a ve všech polohách zvládá vytvořit silné emoce.



Samostatný dojem tvoří konec, nebo spíš závěrečná scéna, která mě, i přes určitou pochmurnost, dokázala pobavit a zároveň zanechat příjemný pocit a určitý optimismus.