RECENZE FILMU

Žili byli bratři tři (to jsme my), měli mezi sebou při … Dobře, toto je tak trochu jiná liga než pohádka od Svěráka, ale i zde sledujeme příběh tří bratrů, kteří se vydávají na strastiplnou cestu za záchranou mladičké princezny, jenž unesl hrozivý král trollů. Novinka vzbuzuje o to víc pozornosti, když zjistíte, že nepřichází z hollywoodských studií či od tuzemských režisérů. Ze severu se k nám převážně dostávají drsnější filmy a seriály v podobě syrových dramat a propracovaných kriminálek s mrazivou atmosférou. Pohádek se dočkáme od nich málo kdy, a proto byste si to s rodinou neměli nechat ujít.

Hlavní postavou je bezpochyby jeden ze tří bratrů jménem Espen. Toho bych spíš označil jako pohromu jeho rodiny. Už jen na jeho výrazu tváře si dovtípíte, že moc rozumu do hrsti nepobral. Příznaky jsou více než alarmní, když si uvědomíte, že omylem dokázal zapálit své chudé rodině obydlí, místo přislíbeného jídla z tržnice přinesl pro své těžce pracující bratry a otce jen jedno jablko či sbírá cokoliv, co na cestě spatří, ať už je to starý zablešený medvědí kožich nebo rozbité zrcátko. Navzdory tomu je to ale zlatý hoch s dobrým srdcem, co za žádných okolností neztrácí optimismus, rád ostatním pomáhá a všechno co dělá, dělá s dobrým úmyslem.

Jednoho dne Espen potkává v lese neznámou dívku. Není to nikdo jiný než princezna Kristin, která vzala nohy na ramena, jelikož ji otec domluvil sňatek s nepříliš krásným a sympatickým princem Frederikem. Král naléhá z dobrého úmyslu, jelikož se obává staré legendy, která praví, že princeznu, jenž se do svých osmnácti let nevdá, unese a uvězní král trollů. Jo, na každé legendě je něco málo pravdy a tak se po chvilce Espen a jeho bratři dozvídají, že princezna skutečně byla unesena. Král přislíbil tomu, kdo ji najde, její ruku a půl království. A tak se na cestu za osvobozením princezny Kristin vydává Espen hnán okouzlen její krásou, jeho bratři z důvodu výdělku, aby měli na opravu zničeného obydlí kvůli svému bratrovi nešikovi, a původní nápadník princ Frederik se svými kumpány. Cesta na bratry uvalí nejednu zkoušku, která prověří jejich odvahu a důvtipnost, a to vše zároveň komplikuje princ Frederik, jehož cílem je, aby bratři cestu nezvládli a on získal princeznu pro sebe.

Cesta za králem trollů je klasická šablonovitá pohádka, kterou nejeden divák už mohl někde vidět. Ale vůbec to nevadí, protože je to rodinná pohádka. Snaží se to být vtipné, převážně se o to stará Espen a princ Frederik, ale zároveň napínavé a do jisté míry i akční. Celou dobu se něco děje, takže se nemusíte obávat, že by vás zachvátila nuda. První části poznáváme celou rodinku Askelladdových, jejich život, práci a hlavně problémového Espena. Pak už jsme jen na cestě a hledáme princeznu. Naštěstí to není jen přímočará cesta do nory krále trollů, ale bratři mají i pár odboček, které jsou zajímavým zpestřením výletu.


Co se týče zvládnutí celkového dojmu, tak se toho Norové chopili dobře. Film má krásný vizuál, úchvatnou přírodu, nádherné záběry a úžasný soundtrack. K tomu všemu si předejte dobové kostýmy a prostředí a je z toho dokonalá pohádka. Jediným problémem je příběh, ten je skutečně hodně slabý a pro nás odrostlejší je velmi předvídatelný. Ale to se dá asi čekat, u pohádky pro rodinu těžko vymyslíte něco nového a neokoukaného. Když se ale přesto přenesete, příběh si dokážete užít. Rozesměje vás a ty mladší může i fascinovat a udivovat. Zároveň se mi při sledování dostavil takový ten známý příjemný pocit, když nabudete dojmu, že svět je přeci jenom hezčí, než se zdá. Ten pochopitelně zmizí pár hodin po zhlédnutí filmu.

Cesta za králem trollů je ambiciózním projektem, který dokáže známý příběh podat novým a hezčím způsobem. Film šlape jak má a celkem rychle uteče. Pokud by si ho vzali na starost například naši režiséři, nedopadlo by to tak dobře jako v případě Norů. Novinku každopádně spíš doporučuji rodině nebo jednotlivcům, kterým pohádkový svět nevadí a nebudou se pobuřovat například nad ježibabou v lese, která potřebuje od hlavního hrdiny pomoct. Zajímavá dobrodružná cesta, kterou si rád ještě někdy zopakuji. Příště bych si to ale okořenil původním zněním, které by podle mě tomu dodalo tu správnou šťávu. V rámci žánru pohádky jsem dlouho tak nic dobrého asi neviděl.