Do filmového klubu chodím pravidelně a málokdy se stane, že by mě tam nějaký snímek nezaujal. A nejen proto, že mám obzvláštní slabost pro čínský film, mě Cesta domů naprosto uchvátila. Film, který si nezakládá na prostotě, ale prostota je jeho přirozenou součástí, nám vypráví příběh lásky stejně neobyčejné, jakou jsou všechny lásky světa. Jen s tím rozdílem, že různá etnika a různé doby chápou splynutí duší a námluvy jinak. Zhang Ziyi v hlavní roli dívky, jejíž hlavní triumf tkví v jejím naivně dětském, ale přesto (nebo právě proto) krásném pohledu, nám ukazuje, co znamená hrát minimalisticky a zároveň naprosto přesvědčivě (mimoto být nádherná v neforemných teplákách a nenamalovaná se mně osobně asi nikdy nepovede). Navíc je film výletem do světa venkova, který září všemožnými odstíny přírody, do doby, kdy ještě vliv nelítostného moderního světa nebyl tolik znát a lidé žili v souladu a s úctou k přírodě. Jako paralela k hravě barevné kameře se odvíjí příběh, který je o generaci mladší a pojetí šedé reality je určeno černobílým zpracováním (jak prosté a zároveň efektivní).
Cesta domů trvá asi hodinu a půl a každému dojde, že jednoduchá zápletka na plnohodnotných 90 minut nestačí. Na pozadí velké lásky dvou mladých lidí se totiž odehrává ještě jeden příběh. Příběh čínské společnosti dvacátého století, pokroku, který se dostal i do dříve tak poklidných vesnic a který způsobuje lidem odcizení. Film o stavu lidských životů, které se ztrácí ve velkoměstech a bytí na venkově je jen pro starou generaci, která tam postupně dožívá.
Věřím, že Cesta domů musí zapůsobit na každého, kdo si uvědomuje nedostatky 21. století a stejně věří v prostotu lásky, která je součástí přirozného života, a to nejen na vesnici.

Tenhle film určitě nepřitáhne davy diváků do multiplexů.Co se mě týče,asi bych mu vytkla příliš pomalý tok děje,který byl i na krátkou stopáž devadesáti minut příliš řídký.Přece jenom celý film byl jenom o tom,jak se dva zamilují a dají se dohromady,přičemž z premisy už člověk věděl,jak to dopadne.Navíc se příběh odehrává ve dvou časových rovinách,které bohužel jdou každá tak trochu svou cestou a netvoří jeden harmonický celek.Celé to zachraňuje mistrná režie a především kamera,která využívá nádherných exteriérů čínského venkova.Prostě pořád platí,že nikdo neumí natočit tak nádherné barvy jako Zhang Yimou.Cesta domů je první film,kde obsadil herečku Zhang Ziyi a už zde je vidět,že objevil hvězdu.Ziyi není jen opravdu krásná(a to dokonce i v XXL oteplovačkách a ušmajdaných botách),ale i velmi talentovaná.Její roztomilost a přirozenost by jí mohl každý závidět a tam,kde jiná herečka použije celou škálu grimas a výrazů,tam si Ziyi vystačí jediným pohledem.Bohuže,jak už jsem zmínila,děj je rozdělen na dvě časové roviny,a když se právě v jedné z nich Ziyi vytratí z plátna,film okamžitě ztrácí polovinu svého kouzla.Určitě stojí za to Cestu domů vidět,obsahuje několik výborných scén(u studny,s košíkem...)ale pochybuji,že by někoho vyloženě uchvátila.
P.S-Deset procent přidávám za originální běžeckou techniku:-)