GOLDIE FILM

Cesta do pravěku je celosvětově uznávaný a proslulý český film z doby, kdy naši filmaři ještě mohli v domácím prostředí směle konkurovat či dokonce překonávat západní filmaře i po trikové stránce, což je v dnešní digitální době a nákladné technologické náročnosti věcí naprosto nemožnou. Obzvláště, když otěže drží Hollywood a laťku s ním držet není v této oblasti možné takřka pro nikoho. Pak zbývá obrátit se na příběh a pilovat obsah. Karlu Zemanovi se povedlo obojí. Proto si můžeme pomocí tohoto filmu připomenout dobu, kdy jsme mohli vyvézt do zahraničí film, který by svým zpracováním vzbuzoval respekt, příběh by nutil k dalším zhlédnutí a připomínal všem, že produkčně náročné filmy se mohou objevit odkudkoli a nikoho nelze podceňovat.

Zemanův film není nutné označovat jako trikově revoluční (asi takový brán ani být nemůže, když si zároveň vezmeme srovnání s o mnoho let starším King Kongem), ale jeho trikovost je podána tím nejméně rušivým způsobem. Stačilo si v tomto ohledu ohlídat jednu věc. Necpat animaci tam, kde není nutná a tím podlomit základní vjem, že sledujeme hraný film. Živé prostředí a herci byli zasazeni do reálného, dokresleného a animovaného světa tak výtečně, že se podařilo něco, co ani po 56 letech nepůsobí špatným dojmem a naopak se stává součástí a nositelem toho známého nesmrtelného kouzla nedigitální filmařiny. Životnost je totiž v popředí, rozšiřuje se a přenáší se do celého pozadí se všemi pravěkými tvory. A je jich víc než dost. Zeman nezůstal jen u suchozemských tvorů, ale obsáhl i ty létající, vodní, do toho soudobou flóru tvořící obklopující efekt. Žádné okaté kulisy, ale kluci na loďce vydávající se proti proudu času skrze pravěkou divočinu ztraceného světa.

Karel Zeman se musel během školních exkurzí v muzeích hodně nudit a sledování koster dinosaurů a čtení jejich popisků o tom, co žrali, jak rychle běhali a kolik vážili, ho zřejmě úplně neohromilo. V cestě do pravěku zhmotňuje čiré dobrodružství, dětskou touhu vydat se na výpravu a objevit nepoznané. Prostřednictvím jeho filmu se na takovou cestu vydalo mnoho generací po celém světě. Pro některé americké tvůrce byla Cesta do pravěku tak důležitá, že si po pár letech odkoupili autorská práva, předělali film k obrazu svému a mnoho Američanů si tak dodnes myslí, že se jedná o americký, v lepším případě koprodukční film. Komplet si totiž přetočili začátek a konec, obsadili vlastní herce, které si do úvodních titulků hrdě napsali a neopomenuli ani na jméno režiséra a scenáristy, kteří tyto zbytečné části vymysleli a natočili tak, aby uspokojili své krajany příběhem o hodných pionýrech z Manhattanu dobývající s respektem k přírodě pravěk a sbírající nové poznatky. A aby nebyly vidět rozdíly v dětských tvářích, jsou na konci a na začátku filmu zabírání jen zezadu. Nutno poznamenat, že to vypadá úsměvně (s tvrdším výrazem až debilně).

Co se dá vůbec dál říct o filmu samotném? Těžko byste hledali příklad dokonalejšího dobrodružně-naučného filmu, který ale nesupluje encyklopedie a neroubuje svou strojenou chytrost do úst dětských představitelů iritujících diváky, ale letmo obohacuje dění nejrůznějšími zajímavostmi, z nichž většina má platnost i dnes. Kontinuální napětí pramení z vzrušujícího neznámého světa, jehož nebezpečí pro člověka jsou jasná, ale režisér/scenárista toho lacině nevyužívá. Na tomto díle je zkrátka vidět, že každá doba a každá země má své Spielbergy a Camerony, jen se jim nedostane dostatečných prostředků, přízni doby a štěstí, aby mohli naplno využít svůj potenciál. Karel Zeman dokázal ve svých skromných podmínkách věc hodnou obdivu. Sám si vymýšlel triky, natáčelo se na několika místech a finální úpravy musely zabrat daleko více času než samotné natáčení.
Parta neherců (až na představitele nejmladšího Jirky), zvládla svoje úlohy s naprostým přehledem a předvedli to, co se dalo očekávat. Vlastně není věc, která by se dala na tomto filmu zkritizovat. Kdykoli se podívám, vidím pohlcující film s poutavým příběhem a sympatickým obsazením, které neomrzí. Jeden ze skutečného mála českých filmů, u kterého si neříkám, jestli si vůbec zaslouží být v naší Goldie, ale říkám si, že si tu zaslouží být mnohem víc než mnohé jiné.