Hodnocení: 4 z 5 (****)

Filmy s postapokalyptickou tématikou jsem už viděl asi všechny, ale žádný z nich mi nepřišel tolik syrový jako právě Cesta. Ta deprerivní atmosféra se mi doslova zaryla pod kůži a jen tak ji nic nepřekoná. Zničený svět bez fungujícího řádu, hlad, zima a špína, kanibalismus, zoufalství a beznaděj... Člověka to nutí k zamyšlení, čeho se jednou můžeme dočkat. Viggo Mortensen byl skvělý, strach a zmar jsem mu věřil z každého záběru. McPhee v roli malého kluka určitě překvapil a na škodu nebyly ani camea Theron, Duvalla a Pearce. Pochopení závěru filmu diváky rozdělilo na dva tábory. Ve mně vyvolal pocit naděje.

Tenhle film mi byl doporučený. Hezky zpracovaný postapokaliptický svět, ale jinak dost nuda. Par dobrych zaběrů tam bylo, ale celkem byl film celkem o ničem. Jen cestování kluka s otcem spustošenou krajinou, občas nějaký ten kanibal, kterých tam bylo fakt pomálu a pár loupeživých band. Nic moc prostě. čekal jsem trochu více. Trochu hlubší děj, lepší příběh a více napětí. Celkově se na to koukat dalo, ale nic moc po stránce napínavosti a akce. Konec byl jakž takž, ale taky mohl být lepší. Nevím jak moc se drželi předlohy, ale víckrat na tenhle film koukat nehodlám.

Čím měl tento film být? Mám v tom trochu zmatek. Knížku jsem nečetla, ale vím, jaká témata se v knize objevují. Podle ohlasu na film jsem čekala city, emoce, hloubku, dlouhý povídání táty a syna. Jenže pocity z filmu, který teď, dva dny po zhlédnutí, převažují, jsou spíše tíseň, strach a „uff, to jsem se bála, že je někdo sežere!“ Takže trochu horor a docela dost deprese. A není to škoda? Nedalo se to zpracovat tak, aby převažovalo právě to filosofické poselství, které samotný příběh nese? Filosofickou depku bych zpracovávala mnohem raději. Apokalyptické téma už jsme tu měli mockrát. Mockrát jsme se báli, mockrát už naší planetu ničili, a mockrát u toho tekla krev a lidi řvali. Tenhle příběh se přímo vybízí k tomu být naprosto jiný, a přesto zas tolik jiný není. Už jen to, že jednou z hlavních postav je dítě. Průšvih, i v takovém rozměru jako je průšvih globální katastrofy, nabírá v dětské hlavě a srdíčku asi úplně jiných rozměrů. Ano, některý divák možná roztál nad jednoduchým dělením lidí na „good guys/bad guys“ a nad výkřikem syna „…já se taky musím o všechno starat!“, ale mně to nestačí. Takto hluboké lidské „záležitosti“ si zaslouží mnohem pečlivější a promyšlenější zpracování. A tady jsem viděla jen náznaky. Jakoby někdo četl knížku, vytrhl z ní pár dialogů, ale vůbec nepřemýšlel nad celkovým poselstvím, které celý příběh rámuje. A to považuji za velkou škodu. Zkrátka si myslím, že psychologie postav měla dostat mnohem větší prostor než utíkání před „polozombíkama“ a „těma špatnýma“._____Dalším mínusem filmu pro mě byl samotný závěr. Nevím, jak končí knížka, ale konec podle mě naprosto odpovídá celé povaze filmového zpracování – moc odbytej, mělkej. Jakoby si zas režisér říkal „uff, to jsem se bál, že už to nedotočím“. Asi jsem pesimista, ale já prostě nevěřím, že po tom, co se ve filmu děje, by ten klučina nakonec skončil tak jako skončil. Takže ta „šedivo-černo-krvavo-depresivní“ atmosféra, která mě přes všechna zmíněná negativa docela úspěšně pohltila, se v závěrečných scénách změnila na atmosféru průměrnýho dojáku…. ale zas na druhou stranu - jako průměrný drama, u kterýho se člověk nenudí, protože se bojí, u mě tenhle film obstál.

Cesta patří mezi ten lepší průměr ve filmové tvorbě a jeden z nejlépe podaných postapokalyptických filmů, který jsem viděl. Soucítění s hlavními postavami u mě film úplně vyvolat nedokázal, ale depresivní vyznění tomu skutečně nechybí. Vše je podáno tak, jak by to dejme tomu probíhalo ve skutečnosti. Naštěstí žádné prohánění v opancéřovaném autě a střílení kanibalů kulometem, jen pěšky tlačený nákupní vozík a v něm nezbytné potřeby, revolver a v něm dva náboje, neustálé shánění jídla a ochrana před kanibaly v popelu civilizace. Film se zkrátka nikdy neutrhne ze řetězu, ale přesto nabízí dost povinného napětí a neustálého očekávání, aby člověk neusnul. Stačí jen opuštěný dům v dáli a slova: půjdem se podívat, jestli tam pro nás něco není. Dvě scény by si možná zasloužily i označení nervydrásající. Film mohl ale rozhodně lépe rozvést otázky lidskosti ve světě, kde vládne právo silnějšího. Načrtnutí konfliktu mezi otevřeným dětským pohledem na svět a dospělácky uzavřenou zodpovědnou opatrností, která daného člověka snadno posune blíže na bezcitnou stranu lidstva, je chvályhodné, ale mohlo se jít víc do hloubky s větší intenzitou. Těžko říct, pocit ale takový mám. Formu to má ovšem skvělou, jen obsah se za ní trochu potácí, přesto převládají pozitivní dojmy.

kniha

Já jsem četla knihu a podle mě to nejde zfilmovat, tak aby to dosahovalo kvalitu té knihy, konec konců v knize není řečeno jak vypadá přesně prostředí atd. takže si to každý představuje jinak, a kdo tu knihu četl se mu film asi líbyt nebude...

Tak to vidím já...

Kdyby se míň hrálo na sentiment, bylo by to o hodně lepší. Každopádně depku to nasadí slušnou. Slabých 70%. Chybělo mi pořádné dotažení a trochu mě to hodnocení mrzí, protože dojmy to v člověku zanechá silné. Komorní sci-fi se máklo kdy tak podaří a Viggo i ten kluk jsou očividně skvělí herci. Etuda o tom, jak nejlépe se desetiletý kluk může zastřelit, je to sice skvělá, ale opravdový přesah chybí.

maximalne depresivne, miestane nechutne az odporne..ak o toto islo tvorcom (o com nepochybujem) tak sa im to veeelmi vydarilo..zobrazenie zniceneho sveta, vsade prazdno, skupinky nechutnych ludskych kanibalov..a k tomu to umocnenie tym,ze sa v tomto svete potuluje dieta..pribeh by som este "zožral", aj ked sceny do minulosti vela neprezradili, ze co sa vlastne stalo a dialogy neboli moc informativne,kedze islo o otca s malym synom..a este nebyt toho konca..film bol priznacny svojmu nazvu, pretoze stale boli na ceste..ale aky mali ciel?ako mohli dufat,ze bude nieco na juhu?tak sa to rozhodli ukoncit aspon akym takym "happyendom"..aj ked mna by uplne odrovnalo,keby chlapec pouzil ten jeden naboj, namiesto toho, aby riskoval komu sa dostane do ruk..

Když už chci vidět nějaký katastrofický film, nejčastěji se pouštím do postapokalyptických - nevím čím přesně, ale pokaždé mě mnohem více zabaví, nežli "megatrháky" pojednávající o USA napadené tornádem, povodní, zemětřesením a dalšími živly ohrožující počestné obyvatele (2012 je výjimka) The Road proto byla jasná volba. Nejen, že je nová a z plakátů na mě okamžitě zapůsobila, ale její herecké obsazení má něco do sebe a mimoděk mám obecně rád jímavé příběhy… Je mi tedy záhadou, z jakého důvodu to pro mě nebylo předpovídané terno! The Road je mimořádně zvláštní film, u kterého nevím, jestli mám primárně nadávat, či být v depresivním transu z hrůz zde viděných. Zatím se spíše přikláním k první možnosti, líbivost Cesty totiž masivně ovlivňuje vaše rozpoložení, pozor na to! Abych byl rád z toho, že mi klesne nálada na bod mrazu a já budu ve stavu hlubokého smutku, musel bych se do postav ohromě vžít a to se mi po celou dobu nedařilo. Čili jestli chcete být z filmu nadšeni, úplně se oprostěte od okolního světa a představte si, že v tom svinstvu, kde jsou jenom umolousaní lidé a kde se pro kus chleba riskuje život, žijete sami. Z toho pro mě plyne, že atmosféra není natolik silná, aby si tuhle práci obstarala sama. Když nebudete chtít vy, nic se kvůli vám nezmění. Samo okolí je sice perfektní a zapůsobí, jenže ústřední úloha konverzace otce se synem, která by s klidem mohla tento deprimující stav odpovídající dění navodit, není zvolena nejlépe. Obecně se tam málo mluví, a když už se konečně postavy rozpovídají, nečekejte nic extra. Místo srdceryvných proslovů a vět dostáváte pouze kupu náznaků, kterými se musíte probrat sami a hlavně po svém. Navíc některé se nijak výrazně nepovedly, tudíž máte úlohu o dost ztíženou… Zatím však předčasně takříkajíc neházejte flintu do žita. I když je tento film těžší a není pro každého, má v sobě obrovský potenciál. Já o něm sice za sebe nemůžu říci, že by byl dobrý, ovšem na druhou stranu se ani neodvažuji psát slova degradující jeho cíl. V The Road je totiž určitě i něco víc a je na vás, jestli to chcete odhalit a nechat se filmem unést, či nikoli. Ještě že Viggo nezklamal…

***

Člověk by řekl, že to bude podle traileru zajímavá a strhující podívaná. Ale samotný film není takový. "Postapokalyptický" svět nám už nabídl kdejaký film a The Road se v ničem od těch ostatních neliší. Snad jedině tím, že hlavní dějová linie je opřena o mateřský vztah otce se synem, který se postupně rozvíjí a docela se povedl. Stejně jako atmosféra, která těží z destrukce okolního světa. Životní úroveň je na bodě mrazu a lidská bytost spadá k úrovni divokého zvířete = jedinou každodenní starostí je jídlo, bezpečí, život v nejistotě a strachu. Tyto věci se podařili vykreslit velmi syrově a realisticky. Navíc, hlavní dvojice hraje uvěřitelně a film je tak velmi přirozený. I přesto všechno jsem čekal víc, především co se týče akce. Je to thriller a tempo mohlo být daleko zběsilejší. Snímek pak může i nudit, nehledě na to, že má pouze necelou hodinu a půl, což je docela málo. SPOILER! Konec je nečekaný a i když tlačí na city, tak je to lepší než happyend v podobě jejich cíle, který jistě budete očekávat. KONEC SPOILERU! Závěr? Je to sice pěkně zpracované, ale neubráním se pocitům, že mi vlastně snímek nic nedal! Proč byl natočen? Shledávám v něm prázdnotu...

Film The Road si získal mou pozornost tím, že je nový, ale jakmile jsem ho měl, měl jsem společně s ním i trochu obavy. Najednou vypadal dost depresivně, protože mi okamžitě připomněl film Last Ride. Elrond natočil film společně s malým chlapcem a teď i Aragorn? H. Weavinga mám rád kvůli rolím v Lotrovi a Matrixu, ale v ostatních nepůsobí moc dobrým dojmem. A podobně to platí i o V. Mortensenovi. A Last Ride nepovažuji za vyloženě špatný film, ale nedal bych ho do rukou každému, no a jak dopadl The Road? Dopadl trochu lépe, protože se odehrával za odlišných podmínek. Last ride pojednával o tom, čeho všeho je otec se svým synem schopný dělat a jaký příklad mu dávat, když je v takové situaci. A hlavní rozdíl mezi těmito filmy je, že The Road pojednává o otci, který nemá jinou možnost a naopak dělá vše, co je pro syna nejlepší. A post katastrofická budoucnost popsaná do takovýchto extrémů na mě působí trochu jako lepší záminka pro takové lidské chování, než příběh bývalého trestance na útěku. The Road využil dramatického průběhu, jež je občas přerušen něčím, co mi někdy až nahánělo hrůzu. Putování, hledání potravy a vody už pro mě nebylo nic moc nového, ale výjimečnost filmu tkví v tom, jak dokázal krátkodobý stereotyp vyvážit. Hned od začátku jsem se nesmírně bál, aby to nedopadlo jako třeba ve Vodním světě, kde postavy bojovaly proti jednomu nepříteli. Když je tomu naopak a jsou zvraty jen dočasně trvající, vypadá to ihned úplně jinak, a povím vám, že se dočkáte šokujících zvratů. Kanibalismu, gangů… Jenže se nebojte, že to bude jako ve filmech se zombies. Zvraty spočívaly také v nových postavách a opět jsem velmi překvapen, jak si s nimi tvůrci poradili. Vše probíhalo velmi reálně, tudíž jsem se nedočkal žádných nesmyslů a přímočarosti. Velkou radost mi zde udělali herci, co se na pár minut připojili a v jednom takovém případě mě přemohla i lítost. A vyvrcholení? To mě opravdu dostalo. Sám jsem si sebe představil ve stejné situaci a bylo to. Konec shledávám velmi dobrým, děj mě nenudil, protože bylo pořád třeba sledovat, co se děje. Atmosféru má film trochu depresivní a temnou, ale tolik to nevadí. Myslím, že The Road si nezaslouží průměr pod 75.