vojín Witt: Člověk vidí umírat ptáka a bere to jako neopětovanou bolest. Ale poslední slovo má smrt. Ta se mu směje. Jiný člověk vidí stejného ptáka a cítí tu nádheru. Cítí, že se zkrze něj něco usmívá.

vojín Jack Bell: Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.

vojín Jack Bell: (pro sebe o japonském vojákovi) Co pro mě znamenáš?
(Začne šacovat mrtvolu.)
vojín Jack Bell: Nic.

vojín Jack Bell: (k umírajícímu japonci) Umíráš. Vidíš tam nahoře ty ptáky? Víš, že tě sežerou za živa? Odtamtud není návratu.

(Po dobytí japonské základny, když se Witt dívá na ten masakr kolem.)
vojín Witt: Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Jak proniklo na svět? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo? Kdo nám tohle dělá? Kdo nás to zabíjí? Okrádá nás o život a světlo. Vysmívá se nám tím, co jsme mohli poznat. Má z naší zkázy prospěch Země? Pomáhá trávě růst nebo slunci zářit? Máš v sobě také tuto temnotu? Prošel jsi touto nocí?

vojín Witt: (k mrtvému japonci) Jsi spravedlivý? Laskavý? Spočívá v tomhle tvoje důvěra? Milují tě všichni? Mě taky milovali. Myslíš, že budeš míň trpět, protože jsi miloval dobro? Pravdu?

(Dva vojáci se baví po dobytí kopce.)
1. voják: Viděl jsi hodně mrtvol?
2. voják: Spoustu. Je to stejný jako mrtvý psy. Když si na to člověk zvykne. Je to jen maso, brácho.

plukovník Tall: Panebože, to bych se musel zbláznit! Čekám na tohle celý život. Makal jsem, dřel jsem, nechal si líbit... každou prasárnu pro tuhle příležitost. Nemám v úmyslu ji teď vzdát. Ty nevíš, co to je, když tě přeskočí. Jsi mladej. Teprve jsi vyšel z Akademie. Ty ses dočkal svojí války! Tohle je moje první válka za patnáct let!

podplukovník Gordon Tall: Nevím, jestli si uvědomujete význam této operace, Starosi. Jakmile zajistíme pozici, můžeme sem přivést bombardéry. To znamená vzdušnou převahu v okruhu tisíc mil. Guadalcanal může být bodem v celé válce. Bude to stát životy. To vás trápí?
kapitán James "Bugger" Staros: Ne
podplukovník Gordon Tall: Takže význam této operace jsem vám vysvětlil. Za kolik mužů podle vás stojí? Kolik životů?
kapitán James "Bugger" Staros: To nedokážu říct.
podplukovník Gordon Tall: Jste připraven obětovat v této kampani vůbec nějaké životy svých mužů? (odmlčí se) Kolik? Jednoho? Dva? Dvacet? Muži z vašeho oddílu přijdou o život, kapitáne. A pokud na to nemáte žaludek, měl byste mi to říct teď.
kapitán James "Bugger" Staros: Ne. Máte pravdu...ve všem, co jste říkal.
podplukovník Gordon Tall: Dobře. To je všechno, kapitáne. Ještě jedna věc, Starosi. Nikdy mi nemusíte říkat, že mám podle vás pravdu. Nikdy. Budeme to brát jako samozřejmost.

(Seržant k Wittovi potom, co mu řekl, že ho pošle do kázeňské skupiny místo před vojenský soud.)
seržant: Já jsem možná ten nejlepší kamarád, jakého jsi kdy měl. Ani o tom nevíš.

seržant: Žijeme ve světě, který si sám urychluje svou vlastní záhubu. Za takový situace člověk může jen zavřít oči a proti všemu se obrnit. Postarat se sám o sebe.

seržant: Za normálních okolností bych tě poslal před vojenský soud. Ale něco jsem pro tebe vyjednal. Máš z pekla štěstí. Pošlu tě do kázeňské skupiny. Budeš dělat nosítkáře, starat se o raněný.
vojín Witt: Já zvládnu cokoliv, co si na mě vymyslíte. Já jsem daleko větší chlap než vy.
seržant: Na tomto světě... bejt chlap ještě nic neznamená. A jinej svět než tenhle neexistuje.
vojín Witt: nemáte pravdu, Tope. Já už viděl jinej svět. Někdy si myslím, že se mi to jen... zdálo.
seržant: Tak to jsi viděl věci, který já nikdy neuvidím.

vojín Witt: Pamatuju si mámu, když umírala. Byla celá svraštělá a zešedlá. Ptal jsem se, jestli má strach. Jenom zavrtěla hlavou. Bál jsem se dotknout smrti, kterou jsem v ní viděl. Neviděl jsem nic krásného ani povznášejícího na tom, že se vrací k Bohu. Slyšel jsem, jak lidi mluví o nesmrtelnosti, ale já žádnou neviděl. Říkal jsem si, jaký to bude, až já umřu. Jaký to bude vědět, že teď vydechnu naposledy v životě. Jenom doufám, že se s tím vyrovnám stejně jako ona. Se stejným... klidem. Poněvadž v tom se skrývá... ta nesmrtelnost, kterou jsem tehdy neviděl.