Sam Rothstein: Za starých časů dealeři znali vaše jméno, váš oblíbený drink, váš styl hry. Dnes o vás mají zájem asi jako na letišti. Když si objednáte něco na pokoj, trvá to celé dny, než to přinesou. Je to už všechno pryč. Pracháč má čtyři miliony v kufříku a nějaký cucák s hotelovou školou po něm chce občanku.

Sam Rothstein: Setkání v poušti mě vždycky znervózňovala. Je to strašidelné místo. Věděl jsem o jámách v poušti, samozřejmě. A kamkoli jsem se podíval, by mohla nějaká být. Normálně mé šance na přežití schůzky s Nickym byly 99 ze 100. Ale tentokrát, když řekl pár set metrů dál po silnici, jsem si dal 50-50.

(Poté, co letadlo přistane na golfovém hřišti, přímo před očima mafiánů a komise.)
Nicky Santoro: To jsou tajní, Frankie. Sleduj to.
(Všichni s údivej sledují utíkající agenty.)
Sam Rothstein: Federální agenti sledovali Nickyho tak dlouho, až jim došel benzin.

Nicky Santoro: Myslím, že o mně máte špatnou představu. Myslím, že bych vám měl vysvětlit, co udělám. Zítra brzo ráno vstanu a půjdu do banky a jestli uvidím, že pro mě nemáte mý peníze, tak vám přede všema rozmlátím hlavu na kousky. A až mě budou propouštět z vězení, vy se budete teprve probírat z kómatu. A víte co? Rozmlátím vám tu zasranou palici znovu. Protože já jsem magor. Já na vězení seru.

Nicky Santoro: V poušti je spousta děr. A v nich je pohřbena spousta problémů. Ale musíte vědět, jak na to. Díru je třeba vykopat předem, dřív než se tam objevíte s nacpaným kufrem. Jinak vám to zabere tak půl až tři čtvrtě hodiny, a kdo ví, kdo tam během tý doby zavítá. S takovou abyste kopali další díry. A tak byste tam mohli zkejsnout celou noc.