Zvlast kvoli nazvu filmu som si ho pozrel. No skoda, lutujem toho pretoe som sa cely cas len nudil. Zvlast ked som zistil ze tam hral Jean Reno. Mam ho rad ale len v tych starsich filmoch, v novych ho uz akosi nemozem ani strpiet.

Na tento film jsem se těšil hlavně kvůli námětu, s jehož podstatou mám už zkušenosti. Cash je opět případem podvádění a loupení, které spočívá vždy v dobře naplánované akci. Poté, co se podíval na film Zlodějská partie, trochu mě tento žánr omrzel, páč Partie si nevybrala zrovna působivé zakončení, jenže hlavním vodítkem filmu Cash byla účast mého oblíbeného herce Jeana Reno, jenže jak se zdá, úspěch filmů nespočívá vždy v obsazení. Rena je zde potěšení vidět, protože je to zkrátka osobnost, ale není zde nenahraditelný. Bohužel jsem určitě jako jiní naletěl na tento tahák, jako vosa na med. Renova účast totiž nezabírá ani pořádných 20 minut, takže „zbytek“ filmu už je stará škola. Jak jsem říkal, tento žánr už mám v kapse, ale pokud se pamatuji, ještě jsem neměl to potěšení vidět ho z dílny státu Francie. Možná, že už ano, ale když už jsem něco očekával, tak to bylo zpočátku kvůli Renovi. Musím říct, že se ani Francouzští tvůrci nevytáhli tak, aby to udělalo pořádný dojem. Automaticky jsem si vložil do hlavy, že film skončí naprosto nepředvídatelně, což je u tohoto žánru běžné, ale stejně jsem pořád chtěl doufat, že tomu tak nebude, protože šokující konce jsou málokdy kvalitní. Děj začal celkem tajemně, ale opět dosti předvídatelně. Podle mě je téměř povinností ukázat, co v hlavních hrdinech je. Jakmile se na scéně objevila policie, měl už film na mále, ale vyřešil to celkem zajímavě. Nicméně než mě začal pořádně bavit, uběhlo přes 40 minut, pak už to opět byla klasa. Poslední akce už mi dala, pravda, velmi zabrat. Opět běžná záležitost, tvůrci mi zamotali hlavu nespočtem jmen, která zde zazní třeba jenom jednou. Nejsem si jistý, zda jsem všechno správně pochopil, tedy až do závěrečné scény, ale přijde mi trochu stupidní, aby se celá habaďůra vztahovala jen na jednu osobu, zcheckněte to sami. Zkrátka konec shledávám opět velmi nekvalitním. Opět se využila technika, která se nedala do konce absolutně prokouknout, a přesně to jsem očekával. Někomu se to líbit může, vždyť je to nepředvídatelné, ale já si stále říkám – jen aby se neřeklo.