RECENZE FILMU

Sacha Baron Cohen nás má na háku. Nebo jsme mu alespoň dali mnoho důvodů si to myslet. Nominaci na Oscara dostal za to, že si dělá, co chce, a hlavně proto, že si na něco podobného ještě nikdo netroufnul. Proč neříct, že je to tak dobře. Jeho Borat byl opravdovým zjevením, které rozbouřilo vody politicky korektních komedií současnosti způsobem, na který jen tak nezapomeneme. Někdo v dobrém, jiný v tom horším slova smyslu. O pár let později, čili nyní, nás chce opět šokovat novým "hrdinou". Ale moc pro to udělat nemusel.

Stačilo vzít do ruky gel, žiletku, make-up a pomyslně si změnil občanství. Stal se z něj Brüno, rakouský gay a moderátor tamního oblíbeného pořadu. Řízením osudu rádoby odlišného od Borata se i Brüno vydavá do Ameriky. A stejně neúspěšně odlišně se i Bruno pouští do honby za rozhovory a novými zkušenostmi. Není třeba vysvětlovat, jak a proč se z toho stane sled šílených scén, které mají eliminovat vaší bránici alespoň na dalších pár minut. A i když většina vtipů je více či méně povedená, má Cohen velmi závažný problém. Problém, který byl jasný už z prvních ukázek a který byl asi nevyhnutelný.

Celý příběh působí jen jako jakýsi upgrade Borata. Proto se nedivte, že i recenze je plná srovnávání. Tvůrci se totiž snaží udělat vše drzejší, odvážnější a nechutnější, ale bohužel ne nové a originální. Nutno říct, že drzejší a nechutnější to opravdu je, jenže tím v podstatě mizí velké plus z Borata - dokumentárnost. U Borata člověk nevěděl, co je nahrané a co realita. Jen sledoval, bavil se a mohl nanejvýš hádat, čemu věřit a čemu ne. To u Brüna rozhodně neplatí. Každý, kdo se nad daným úsekem filmu zamyslí, musí pochopit, který je jen divadélko a který je reálný (ve smyslu silně sestříhaný, ale skutečný) rozhovor. Samozřejmě to neplatí u úplně každé scény, i tak to ale kazí zážitek z filmu. Cohen zkrátka nevěděl, kde přestat.

To sice nic neubírá na vtipnosti jednotlivých scén a gagů, možná právě naopak, ale jako celek to ztrácí. Mimo to je tu ale dost hlášek balancujících na hranici trapnosti a geniality, proto Cohenovi opět překvapivě vychází udržet pozornost. V rámci jednotlivých scén si lze dokonce Bruna užít víc než Borata, protože se scénář očividně snaží nacpat do každé minuty alespoň jeden vtip. Opravdu se zdá zvláštní, že i ten nejhrubější, nejnechutnější a nejurážlivější gag dokáže podat tak "elegantně" že se téměř nedá mluvit o nevkusu. (A to že záminek nám dal Cohen spoustu. Ale neumím si představit, jak na film reagují gayové.)

Přestože si jde Brünův smysl pro humor užít, dokonce jsem se bavil i já, který podobný humor nikdy nevyhledával, celý děj působí jen jako několik epizod krátkého seriálu za sebou. Jednotlivé scény navazují minimálně, pokud vůbec. Máme tu sice hlavní cíl - udělat z Brüna celebritu, ale podcíle a podcíle podcílů od něj diváka natolik odkloňují, že není možné film vnímat jako celek. I když o Boratovi je možné nepochybně říct to samé, v Brünově případě nejsou tyto epizody pospojovány se srovnatelnou plynulostí.

Navíc, jak už jsem psal, celý příběh Brüna se tomu Boratovu neuvěřitelně podobá. Oba filmy mají jednoduchý děj vyprávěný prostřednictvím jednotlivých kapitol. Oba dokonce obsahují velmi podobné scény. Těžko říct, nakolik je to Cohenův záměr a nakolik jen neschopnost se někam posunout. Borat má ale narozdíl od Brüna velkou výhodu - je to sympaťák, kdežto Brüno naprostý idiot. Zatímco Boratovi šlo fandit a přát mu úspěch, dokonce na to film v mnoha částech sázel, Brüno je jen panák, který nám zprostředkuje bizarní humor a je středem všech těch vtipných situací. Nepůsobí reálně, jako Borat (při vší svojí absurditě) působil a jeho osud vám bude ukradený.

V případě Brüna je navíc ta tam atmosféra něčeho nového. Ano, je to drsnější a zachází to mnohem dál, ale je to jen nová verze již dávno známého dobrodruřství. Brüno není tak komplexní a uvěřitelný. I když se zasmějete několikrát a fanoušky Cohena film nejspíš nezklame, tak i ti rozumnější z nich si jistého poklesu jistě všimnou. Brüno šokoval, ale nepřekvapil. Stal se možná slavným, ale Hitlera přeci jen nepřekonal... Největší gay hvězdou z Rakouska je stále Schwarzenegger. Jediné, co zbylo, je pár hlášek a chlápek se zadkem v Eminemově obličeji.