Kim Griest

Výstřední, ale hodně zajímavý film ve stylu temné sci-fi. Budoucnost je vylíčena jako groteskní úřednický svět, kde si vyslíchaný bere půjčku, aby mohl zaplatit za služby vyšetřovatelům.

Tak to vidím já...

Možná trochu moc (a v podstatě zbytečně) zmatené, ale přesto nezapomenutelný gilliamovský zážitek, který jsem napoprvé nedokázal ocenit. Nyní ale, když jsem starší a rozumnější, si tenhle anarchystický kousek není možné neužít.

Terry bude asi vážně genius ...

..nejspíš se řídí heslem "tady to máte a přeberte si to jak je libo"...a někdy je to opravdu těžké. Nikdy, nikdy bych neřekla že je to komedie. To, co bylo vtipné (opravdu bylo:)) vě většině případů jen dokreslovalo tu depresivní náladu takovéhle budoucnosti. O vizuální stránce se nedá říct nic negativního...fantazie pana Gilliama je nezměrná a umí ji i krásně převést. Stejně jako fantazie hlavního hrdiny..."Brazil, kde sny končí?" Málokterý film vě mě po svém skončení zanechal takové pocity...takové dost rozporupolné. Skládám Terrymu a všem velkou poklonu. Btw, Michael Palin je, jako všichni, úžasný. Strhující, když použiju takové otřepané slovo.

Musím se přiznat, že tenhle film jsem nedokoukal, takže nevím, jak dobrý byl nebo nebyl závěr, ale myslím, že každý film se hodnotí ne podle posledních deseti minut, ale od začátku do konce. Film jsem vůbec nepochopil. Vůbec jsem nedokázal stopovat záměr tvůrců. O co jim sakra šlo?! Ten film mi chvílemi připadal i trochu... divný... nijaký... nudný. O to víc mě zarazilo poznání, že spousta lidí o tomhle filmu mluví jako o něčem, co musí vidět každý. Nemůžu s nimi souhlasit. Pokud nemáte rádi filmy, o kterých se domníváte, že je stejně nakonec moc nepochopíte, pusťte si radši něco jiného, protože jinak budete po tomhle dvouhodinovém zápasu dosti unaveni, budete sedět ve vašem křesílku, srkat čaj a to všechno s pocitem zmaru, že vám "něco uniklo".

Uf, no tohle mě hodně šokovalo a zarazilo. Je to film typu "musí se vidět víckrát, než se úplně pochopí." Z Brazil jsem hodně zmatená. Ale Terry Gilliam je Terry Gilliam.

Zaujímavý príbeh odohrávajúci sa kdesi v 20-tom storočí so silnými črtami Orwella a Kafku. Napriek tomu ma film miestami nudil, Jill by som ja (na rozdiel od hlavného hrdinu) vôbec nehladal, lebo mi bola nesympatická. Za kopu nápadov a hlavne podarený záver však prižmúrim oči a dávam 80%