home
Bowling for Columbine

GOLDIE FILM

Filmy lžou. Kdyby ne, bylo by strašně nudné se na ně koukat. Některé se v té lži ztrácejí, to je pak docela problém, jiné jí ale baví a jiné jí dokonce i zpětně hledají pravdu. Ale co dokumenty? Mají i ony právo lhát? Chtělo by se říct, že ne, že u tohoto žánru zkreslování pravdy automaticky likviduje výpovědní hodnotu. A teď to běžte vysvětlit Michaelu Mooreovi.


Moore vždy provokoval tím, že si ve svých filmech ohýbá skutečnost všemi různými směry, podle toho, jak se mu to hodí. V umírněnějším Bowling for Columbine sice nezachází do extrému o nic víc než jiní dokumantaristi, jenže zatímco takový Al Gore ve své oscarové agitce Nebezpečná pravda lišácky navlékne oblek a tváří se, jako by byla jeho slova výsledkem desetileté studie, Moore nasadí kšiltovku, vezme megafon a začne na ulici pořvávat, co je v USA všechno špatně.
Ve svém asi nejslavnějším počinu Fahrenheit 9/11 už hranice rozumné oprsklosti a překrucování překročil, v Bowling for Columbine ale nabízí správný mix důvěry v sebe a své cíle s tím, co chce divák slyšet. Na rozdíl od svých dalších filmů to nepřehání s pochybnými tabulkami a nedůvěryhodnými grafy, zato ještě častěji vyráží do terénu, aby si vyslechl "protivníky", jejichž slova pak sestříhá a pustí s nějakou zesměšňující hudbou. Nepřekvapí, že jsou to bez výjimky ošklivý, hloupí lidé - ale to by nebyl Moore.

Základní "dějovou" kostru tvoří masakr na střední škole Columbine, kde jednoho krásného dne dva studenti postříleli několik spolužáků. Zatímco my jsme o incidentu možná zaslechli a tím to haslo, v USA jde o velmi ožehavou kauzu, jejíž dopad ve formě detektorů kovu u vchodů do škol pozorují Američané dodnes.
Pochmurná událost ale pro Moorea představuje spíš odrazový můstek - věnuje se přítomnosti zbraní v americké společnosti obecně, nejen na školách a nejen u nezletilých.
Od první vteřiny nám pak nedovolí pochybovat o tom, že je na tomto fenoménu cosi špatně. Jeho názor není cílem, ale výchozím bodem dokumentu - pokud jste si na začátku nemysleli co on, nebudete si to myslet ani na konci. Na to je Bowling moc drsný a moc urážlivý vůči všem s opačným názorem - těm pak nezbývá než se ohradit, protože jinak by to pro ně bylo jako připustit "jsem idiot". Moore naštěstí ví, že s ním názor sdílí stále víc Američanů, takže se o nedostatek fanoušků nemusí bát.

Dál buduje svoji pověst "člověka z lidu", když své názory obhajuje se slovníkem městského týpka a vizáží hospodského štamgasta. Vtipkuje, vkládá kreslené pasáže, na vše se dívá s nadhledem. Někdy se zdá, že ztrácí nit a mluví trochu mimo téma - ale to jen proto, abychom za chvíli pochopili jasnou pointu. I kdybychom ho pohrdlivě označovali za "fabulátora", musíme přidat slůvko "schopný".
Daří se mu dokument jako žánr udělat nejen "zajímavým", ale i "zábavným" a přístupným masovému publiku. Mnozí se k němu možná i proto stavějí silně ofenzivně, ale nemá smysl nadávat mu do laciných lhářů a podbízivých podvodníků - naopak jsem přesvědčený o tom, že rozumný člověk jeho filmy celou dobu chápe jako nadsazené a podle toho k nim přistupuje. Sledovat Mooreovi dokumenty je proto jako povídat si u piva se svým kamarádem, o němž předem víme, že má k danému tématu velmi vyhraněný postoj.

V první řadě není Moore pro ty, kteří nesnesou jiný názor než jejich vlastní. Pokud se totiž takový člověk s premisou jakéhokoli jeho filmu neshodne hned v prvopočátku, bude ho vždy nesnášet. Moc neposlouží ani druhému extrému diváků - těm, kteří jsou přesvědčeni o tom, že každý musí nechat každému prostor na obhajobu. Jenže proč by měl Michael Moore ve svém filmu dávat prostor komukoli jinému? Jeho filmy = jeho názory, tak tomu vždy bylo a v podstatě je to lepší, než kdyby tvrdil opak. Kdyby se tvářil, že dává skutečný prostor i druhé straně, ale ve skutečnosti jen maskoval subjektivitu. Bowling for Columbine si proto svým způsobem zachovává víc objektivity než leckteří další, protože se pevně drží Mooreova názoru a nesnaží se tvářit jako něco víc. Pokud přistoupíme na to, že Moore nám říká spíš "co si myslí" než "jak to objektivně je", není co vytýkat.

jedním dechem
Subjektivní pohled na americký fenomén "zbraň v každé rodině". Moore si nehraje na víc, než co skutečně předkládá, na rozdíl od jeho pozdní práce navíc nepřekrucuje tak moc.
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.