Bottle Shock

Tak na nějakou dobu asi můj poslední film s Alanem Rickmanem, buď jsem ty ostatní viděla, nebo jdou velice těžce sehnat. Je to škoda, protože Alan Rickman mě i v tomto filmu, který jsem zhlédla jen kvůli němu, přesvědčil o své herecké dokonalosti, chameleonství. Je až s podivem, že nemá ani jednu oscarovou nominaci natož sošku. Ale zpět k Vínu roku. Vím, že o vinařství je natočena spousta filmů, viděla jsem ale snad jen Dobrý ročník, na který si však moc nevzpomínám. Nebudu srovnávat. Tomuto filmu dodává na zajímavosti ohrané přízvisko "podle skutečnosti", které vždycky funguje. Taky mi bylo jasné, jak to skončí, ale cesta ke konci je i tak vcelku zajímavá. Záběry na prosluněné vinice jsou možná kýčovité, přesto stále působivé. Celý film je milý a nenáročný. A ač nejsem vinař, docela jsem dostala chuť na nějakou sklenku, i když Montelena Chardonnay ročník 1973 asi těžko seženu :-).

Přišla jsem, viděla jsem...

Film o víně, který člověku v postatě nic nedá ani nevezme, přesto se na něj dobře kouká. Alan Rickman už dlouho patří mezi mé oblíbené herce...je skvělý kdykoli, kdekoli a s kýmkoli:) Bottle Shock bych bez něj asi nedokoukala...ne, že by to byl špatný film, ale člověku je od začátku jasné, jak to skončí, a ten průběh je vcelku nudný. Není to špatný film, ale na mě moc zdlouhavý, moc o ničem. Ale dobře se na něj kouká:D

Když už jsem zhlédnul Bobule, zachtělo se mi po dalším dílku o této „problematice“. Říct, že mi vinařství přirostlo k srdci, je sice hodně nadnesené, ale když tohle přenesou na plátno, úplně změní nastolené řády o nějaké gradaci, snaze dojmout atd… Víno roku totiž začíná i končí takřka v nezměněném tempu a mi se jenom kocháme krajinkami a užíváme si sluníčka. Jenže i přesto se naplno ukázal dramatický žánr. Ovšem podotýkám, opravdu nic přehnaného. Dramatické vložky jsou kvůli tomu, abychom si uvědomili, že život není peříčko a tak to má být. K čemu srdceryvné výlevy, když tenhle film je především komedie… Sice ne čistokrevná, ale přece jenom ano. Bohužel z tohoto hlediska zázraky nečekejte. Nějaké výroky, u kterých bude vybuchovat, se vůbec nevyskytují, oni spíše chtějí vtipem jen dokreslit tu pohodu. Abych to shrnul, ždibec byl z vážnějšího soudku a větší kus pojali bezstarostně, tudíž vznikl jakýsi hybrid, který se plně nemůže zařadit prakticky nikam, prostě takový hořkosladký koktejl. V čem je tedy ta největší výhoda? U mě na celé čáře zvítězilo dobové zasazení. Kdyby se to odehrávalo v současnosti, efekt by byl poloviční. Tím, že se přeneseme do roku 1976, získali hodně na poutavosti. Protože brali inspiraci z pravdivých informací, hned si více uvědomuji, jak byl převrat okolo vín, od jinud než z Francie, důležitý. Toliko o smyslu. Teď herci. Když jsem si film pořizoval, absolutně jsem nečekal, že spatřím třeba Alana Rickmana. Ani jsem se neobtěžoval přečíst si jediné jméno… A přitom těch známých herců či hereček tam není poskromnu… Tím nejvíce na ráně byl asi právě Rickman. Jeho mám zafixovaného jako zlého profesora Snapea a tak jsem rád, že jsem měl tu čest zaškatulkovat si ho taky někam jinam. On byl zlatým hřebem, bezpochyby kvalitní vystoupení. Další zmiňovat ani nemá cenu, stejně bych pěl jen samou chválu… Závěrem bych akorát dodal: V mém skromném srovnání české a americké tvorby o stejné věci, a to vínu, překvapivě Amerika nevyhrála, dokonce ani neprohrála. S hrdostí můžu říci, že Češi byli tentokrát stejně tak dobří.