(Sam, Leo, Douglas a Nina Careyovi stojí před rakví v kostele, ve které leží jejich mrtvý otec.)
Leo Carey: Počítají, že bude hodně číst?
Nina Carey: Leo, podle zřízence bude vypadat přirozenějš.
Leo Carey: Já nemůžu ve vedru číst. No, u bazénu ve Vegas, jak to dělaj? Mluvíme o bagdádském vedru, kam teď jdeš, starej.
Sam Carey: Hm, suchej hic.
Nina Carey: Tak prosím! Trochu úcty, jo?
Douglas Carey: Na čtení je třeba klid, toho bude mít dost.
Leo Carey: Hahahah, to bylo legrační!
Douglas Carey: Nebylo to myšlený jako sranda...
Leo Carey: Jak se jmenuješ?
Douglas Carey: Douglas.
Nina Carey: Všichni mě poslouchejte! Muž, který tu před námi leží, se v posledních dnech života velice změnil. Hodně se změnil k lepšímu.
Sam Carey: Jo, je narvanej kostel...
Leo Carey: Hahahahahahah...
Nina Carey: Tak mi to budeš muset věřit, Same! Všichni včas vyfasujete svý prachy. Teď tiše postojíme s úctou k otci jako jeho rodina! Rozumíte?!
Všichni: Jo.