RECENZE FILMU

Sofia Coppola Patří mezi nejvýraznější americké režisérky, přitom se vlastně celý tvůrčí život věnuje jedinému tématu. Životu privilegovaných, odtržených od starostí reálného světa. Není to pro ni objevování neznámého, ale sdílení vlastního údělu, který jakožto dcera jednoho z nejvýznamnějších amerických filmařů prožívá už od malička.

Mladý gay Marc (Israel Broussard) se právě přestěhoval do nové kalifornské školy a je jistou Rebeccou (Katie Chang) okamžitě vtažen do víru nekonečných párty, na nichž alkohol smíchaný s drogami všeho druhu představují rutinní rozjezd zábavy. Jenže mladým přátelům to nestačí, tak se rozhodnou zpestřit svůj večerní program návštěvou prázdných domů velkých celebrit, kde se porochní v jejich majetku a vezmou si s sebou nějaký ten suvenýr. Nakonec se z toho stane pravidelný zvyk a z braní suvenýrů slušný způsob si přivydělat.
Nepřeháním, když nadhodím, že polovinu stopáže tvoří výlučně scény, v nichž skupina dívek (jednou z nich je i Emma Watson) a gay chodí po bytech Paris Hilton či Lindsay Lohan a permanentně se diví, jaké úžasné a drahé věci tyto dámy vlastní.
Je to ubíjející a otravné, doplněné ubíjející a otravnou hudbou. Jsem však ochoten připustit, že jde o záměr odkazující na vyprázdněný konzumní život hrdinů filmu a hrdinů těchto hrdinů.

Jenže si říkám, jestli tohle všechno stačí. Jestli pátý celovečerní film Sofie Coppoly může obsahovat tak málo, zvlášť když už jsme od ní o tom všem již slyšeli.
Nejblíž má Bling Ring k Marii Antoinettě, i ta ovšem místy nabídla náznak hloubky. Zde už jsou jen povinné odkazy na špatnou výchovu či zlý Facebook a já nepochybuji o tom, že jde o záměr navodit pocit naprosté životní povrchnosti a odtržení od lidskosti (skutečné rodiny, skutečného přátelství, skutečné zábavy). Zatímco jiní filmaři věnující se dlouhodobě jednomu tématu míří neustále víc do hloubky, u Coppoly mám pocit, že každým svým počinem se hloubce zcela uvědoměle víc a víc vzdaluje.
Uznávám, že je na tom cosi fascinujícího. Sledovat ty nesympatické, hloupé lidi, jak jsou u vytržení z hromady drahých bot a při jejich krádežích jim zřejmě vůbec nedochází, že porušují zákon. Stejně bizarní je poslouchat jejich výpovědi po dopadení policií (nejedná se o spoiler, tyto výpovědi slyšíme po celý film, vlastně ho otvírají), z nichž plyne naprostá nezodpovědnost, sobeckost, morální prázdnota.
Bling Ring by se dal vnímat jako nízkorozpočtový doplněk k Luhrmannově Velkému Gatsbymu, jenže ten coby mnohovrstevnaté dílo začíná tam, kde se Coppola rozhodla skončit.

Do značné míry ji zachraňuje, že zobrazit povrchnost skrze povrchnost je v podstatě nenapadnutelné. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že tady už jsme za hranicí "nepřikrášlované pravdy" a blížíme se k zjednodušování.
Děj rozhodně trpí značnou generalizací. Sledujeme jeden model teenagera a jeden model jeho chování. Možná že takhle se příběh opravdu odehrál (scénář se volně inspiruje skutečnými událostmi) a prázdnota všech postav věrně odráží skutečnost, ale nabízí se drzá otázka, proč o tom sledovat film, když se stejně nedozvíme nic než to, co se nabízí po zběžném seznámení s událostmi.
Musím se vrátit k tomu, že jde již o pátý film Sofie Coppoly. Kdyby šlo o debut, nejspíš bych Bling Ring snadněji ocenil. Pochopil, o co autorce šlo. Jenže takhle nedokážu domyslet, jaký přínos Coppola sledovala, co má být myšlenka, již si z těch devadesáti minut odneseme na rozdíl od třeba Antoinetty.

Na závěr se budu příznačně věnovat závěru. Ne poprvé jsem měl pocit, že si Coppola uvědomila, že její film o ničem není, tak do posledních deseti minut začala cpát metafory a promluvy sloužící jako klíč k ději. V Somewhere to bylo mimoňské opuštění auta, což bylo opravdu hloupoučké gesto bez hodnoty, tentokrát jsou to Marcovy "bonmoty" a Hermioniny monology.
Tyto zlomy nakonec jsou pro mě velkou záhadou a zdá se mi, že zcela rozbíjejí koncept. Pokud chce Coppola vyprázdněnou naraci, má ji takovou zachovat, a ne najednou ke konci panikařit a podstrkovat nám nahlas pronášená moudra. Ona si myslí, že jsme ty generické poučky do života nerozluštili už dávno? Trochu se tím shazuje.