Emily Weaver: Minulý týden, když jsem ti řekla, že musím dlouho do noci pracovat, jsem ve skutečnosti šla sama do kina na nové Stmívání. Nevím, proč jsem to udělala. Ale bylo to tak hrozné, Cale.
Cal Weaver: Pokračuj v tom a uvidíš, kam to dotáhneš.

Jacob Palmer: Cale, mohl by sis z úst vyndat to brčko? Prosím? Jen pro teď. Víš, jak to vypadá? Vypadá to, jako kdybys někomu kouřil. To bys chtěl?
Cal Weaver: Co?
Jacob Palmer: Takhle chceš na ostatní působit?
Cal Weaver: To si nikdo nemyslí.
Jacob Palmer: Opravdu? (pauza) Takže, mohu mluvit upřímně, pane?
Cal Weaver: Myslím, že to už jsi udělal.
Jacob Palmer: Posedáváš tu s laciným účesem a opíjíš se ředěnou brusinkovou vodkou jako nějaká puberťačka. A máš oblek velikosti čtyřicet čtyři, přitom by ti víc sekla čtyřicet dva. Upřímně nevím, jestli ti mám pomoct, nebo ti dopřát eutanázii.

Jacob Palmer: Cale. Máš ucházející obličej. Máš skvělé vlasy. Vypadáš mile. Chci ti pomoct. Pomůžu ti znovu objevit tvé mužství. Nemáš tušení, kde jsi ho mohl ztratit?

Jacob Palmer: Promluvíme si o tom, s kolika ženami už jsi byl.
Cal Weaver: Jako v posteli?
Jacob Palmer: Ne, s kolika si soupeřil v breakdance.
Cal Weaver: S jednou.
Jacob Palmer: Ne, nemyslím najednou. S kolika celkově. Neříkej to, neříkej to…
Cal Weaver: Potkali jsme se už na střední, dobře?
Jacob Palmer: To je vtip? Jen s jednou?! To je skvělý…

(Liz telefonuje z baru.)
Liz: Je tu ten krasavec, co se tě snažil sbalit.
Hannah: Liz, učím se.
Liz: Měla bys studovat strop jeho ložnice, to bys měla dělat!