RECENZE FILMU

Nejdříve se objevil v Občanské válce, kde se všem představil a ukázal, že imponuje obrovitou silou, rychlostí a i smyslel pro spravedlnost. Nyní má možnost Black Panther dokázat, že jeho příběh zabaví diváky v kině na celé dvě hodiny. Podaří se mu to? Mohou africké (pardon, wakandské) rituály a zvyklosti ukázat lidem něco jiného, než nám servíruje Marvel v posledních několika letech?

Než si řekneme, o čem, že to vlastně první dobrodružství Black Panthera je, rád bych podotkl, že není zas tak úplně potřeba znát celý sdílený vesmír Marvelu. Pochopitelně, pokud marvelácké filmy sledujete celých deset let, budete mít z filmu o poznání větší zážitek. Naštěstí pro ty, kteří se na novinku rozhodnou podívat jen tak z čistého zájmu, jsou okolnosti a celistvý příběh Black Panthera dobře vysvětleny. A teď k příběhu.

Black Panther se odehrává přibližně týden po událostech Občanské války, filmu, kde se navzájem fackoval Iron Man a Captain America. Z důvodu úmrtí jeho otce (ehm, spoiler k Občanské válce) se T´Challa vrací do své rodné Wakandy. To je vyspělá, hodně vyspělá, ukrytá fiktivní země v Africe. S jeho návratem poznáváme místní obyvatele, technologie, léčitelství, zahradnictví (důležité z důvodu pochopení toho, kde se bere Black Pantherova síla), tradice, pohřby, vědecké laboratoře a mnoho dalšího. Hlavním cílem T´Chally je posadit svou zadnici na trůn a vládnou Wakandě. Což není zas až tak úplně jednoduché, jelikož kdokoliv, kdo je toho hoden, může jeho nárok zpochybnit a utkat se s ním v rituálním souboji o trůn. Jeden z nich se buď vzdá anebo zemře. No a ten druhý se stane logicky králem. Hned takového jednoho souboje se dočkáme na samotném začátku příjezdu Black Panthera do Wakandy.

Tím ale nejzajímavějším jsou dva záporáci, které nám film nabízí. Jedním z nich je Ulysses Klaude, sympaťák s mechanickou rukou a týpek, co ukradl vibranium v Avengers: Age of Ultron. Ten sice dokáže Black Panthera zaměstnat, ale hlavní slovo si zde pochopitelně bere na steroidech poháněný Erik Killmonger. Ten nejenom chce usednout na trůn místo T´Chally, ale zároveň chce, aby se Wakanda rozšířila do celého světa a s tím i její technologie. Plánuje obrovitý převrat, válku s ostatními státy a mnohem víc, což vám z důvodů spoilerů nemohu prozradit. Jak ale u typické marvelovky bývá zvykem, hlavní hrdina si trůn a ani svou zemi vzít nenechá.

Několik týdnů před premiérou jsme dostávali celkem často pozitivní výroky zahraničních novinářů. Padaly výroky o nejlepším filmu od Marvelu. Záporák by dle všeho měl být nejvýraznějším záporákem, co jsme kdy viděli. Ruku na srdce, toto slýcháme pokaždé a před každou marvelovskou premiérou. Na druhou stranu, je pravda, že jeho jednání divák dokáže pochopit. Není klasický záporák, který chce ovládnout svět ze sobeckých důvodů, a i jeho plány rozšířit Wakandu do celého okolí pochopíte. Jedná instinktivně a tak, jak bych asi čekal.


Samotný příběh je velice jednoduchý a i předvídatelný, takže jsem se raději zaměřil na charaktery a celou úžasnou Wakandu. Ano, zde se na efektech nešetřilo a celý stát je jednoduše pastva pro oči. Je barvitá (doslova), dobře vymyšlená, a i jistým smyslem zábavná. Celý její lid, zvyky a rituály jsou zajímavé a diváka zabaví na dlouhou dobu. Co se týče herců, tak zde také nemám co vytknout. Hlavní postava v podání Chadwicka Bosemana je sympatický hrdina, který svým postojem, jednáním, a i mluvou, si své příznivce najde. Lepšího hereckého představitele bych si na tomto postu neuměl asi představit. Co se týče záporných postav, tak Andy Serkis coby Ulysses Klaue zahrál stejně jako předtím, takže jeho výkon je více méně stagnující. Musím ale vyzdvihnout Michaela B. Jordana, který si svou roli užíval a bylo poznat, že do ní dal všechno. Ještě chci zmínit Martina Freemana, jehož postava agenta CIA je zábavná postavička, která by vlastně ve filmu nemusela vůbec být, ale diváky baví a bavila i mě.

Pojďme ale na zápory. Kromě slabého příběhu je dalším největším problémem konečná akční scéna, která se snaží hrát na něco drsnějšího, ale to Marvel neuměl a nikdy v přístupném filmu umět nebude. Trochu mi tam i vadili až moc počítačový nosorožci a finální boj mezi Black Pantherem a Killmongerem. Největším problémem ale je skutečně to, že Marvel je tak průhledný, že víte, co se stane v následujícím okamžiku. Není nic těžkého si dát jedna a jedna dohromady. Zároveň některé scény ve tmě byly pro mě dost nepřehledné.


První samostatné dobrodružství Black Panthera je jednoduše klasická marvelovka. Je zde menší absence humoru. Ano, sice jsme se v kině občas zasmáli, ale oproti Ragnaroku je toto absolutně bez humoru. A to nemusí být úplně špatně. Já naopak jsem to ocenil. Nechápejte mě zle, Thor 3 se mi líbil a bavil mě, ale toho humoru tam na mě bylo až moc. Proto oceňuji komornější zpracování Black Panthera s nějakou tou akcí, debatami, a hlavně rozvíjením postav. Pochopitelně nechybělo téma uprchlíků a diskriminace, ale to se dalo čekat a naštěstí se na to moc netlačilo, takže to ani nevadilo. Ano, Black Panther pravděpodobně nebude nejlepší marvelovkou vůbec, ale je to slušná sólovka sympatického hrdiny, a hlavně skvělá předehra k nadcházející Infinity War. Pro klasické diváky se může jednat o zajímavý příběh komiksového hrdiny zpestřené africkými prvky. Pro milovníky všech těchto hrdinů bych to asi považoval za povinné.