GOLDIE FILM

Italská kinematografie, to nejsou jen ona slavná jména jako například Antonioni, Bertolucci, Fellini, Leone, Pasolini, Rossellini, Sica, Visconti... Zdaleka nejdou vyjmenovat všichni režiséři, ostatně bylo by zbytečné zaplnit tento prostor výčtem věhlasných osobností. Chci jenom říct, že italský film má přehršel kvalitních person (a snímků) a že je krátkozraké soustředit se jen na ty nejslavnější a nejzprofanovanější, byť u nich skoro nelze šlápnout vedle. I mezi jmény ne tolik známými lze objevit někoho, kdo umí chytit za srdce a zaujmout. Zhlédnutí takového filmu pak pro vás bude o to větším a příjemnějším překvapením. Dost bylo chození okolo horké kaše. Dnes se budeme věnovat Giuseppe Tornatoremu a jeho uznávanému snímku Bio ráj z roku 1988.

Aby ale nedošlo k mýlce. Tornatore není zase tak neznámým či nezkušeným režisérem s jedním kvalitním dílem. Jen v porovnání s výše uvedenými kolegy jeho jméno trochu zaniká. A přitom není důvod. Spolupracoval s několika významnými hereckými osobnostmi Itálie či se skladatelem Ennio Morriconem, hned jeho druhý počin, kterým byl právě Bio ráj, byl velice úspěšný, navíc by se dalo říci, že co film, to kvalitní dílo. Tento Sicilan s vyrovnanou tvůrčí bilancí má mnoho předpokladů, ale český divák se s ním, troufám si říct, spíše míjí. Je to škoda. Za Bio ráj bych dala ruku do ohně, nestává se často, aby mě nějaký film posadil na zadek, dojal a pobavil, emočně nabil na týdny dopředu. Bio ráj to však dokázal. Snad vás následující řádky také alespoň trochu navnadí.

Je docela příhodná doba se na Bio ráj podívat. Minulý rok se nesl ve znamení poct světové kinematografii. Uspěl The Artist Michela Hazanaviciuse, který se pokusil navázat na němý film. Scorsese přispěchal s Hugem a zašel ještě dále, když se vrátil k samým počátkům filmového umění – k eskamotérovi, který svůj kouzelnický um dokázal přetavit v nádherné snímky, Georgesi Méliésovi. Bio ráj rozhodně není jediný starší kousek, jenž o filmu jako takovém pojednává a ještě se mu láskyplně vyznává, avšak tato tříhodinová jízda (v režisérském sestřihu) je tím pravým důvodem pro to, proč někteří z nás film tolik milují. Tornatoremu se podařilo namíchat exkluzivní koktejl emocí a vytvořit snímek nesoucí ten správný punc nostalgie říznuté s melancholickými city.

Bio ráj má dvě časové roviny, jedna z nich je retrospektivou, která je rozkouskovaná a volně se prolíná se současností. Dnes slavný režisér Salvatore Di Vita, jemuž kdysi neřekl nikdo jinak než Toto, se dozvídá smutnou zprávu. Zemřel Alfredo. Divák zpočátku nechápe, proč je osoba Alfreda tak důležitá, jenže pak se postupně rozkrývá celý příběh a každý, kdo film viděl, už ví. Toto je ten správný prototyp rošťáka říznutého s roztomilostí, jenž vás nepřestane bavit snad nikdy. Jeho postava vnáší do první poloviny filmu neskutečnou pohodu, lehkost a vtip. Salvatore alias Toto je od dětství fascinován filmem, sbírá staré filmové pásy, vymýšlí si příběhy, fantazie mu pracuje na plné obrátky. A pak přijde to osudové setkání a navázání „spolupráce“ s Alfredem, která Totovi změní život. V malé italské vesnici funguje kino Paradiso. Alfredo v něm pracuje jako promítač a malého Salvatora postupně naučí vše potřebné. Počáteční kočkování se i s přibývajícím věkem Salvatora mění v hluboké přátelství. Když navíc Alfredo po nehodě oslepne, stává se z Tota nepostradatelný pomocník. Léta plynou, Salvatore se osudově zamilovává, ale cítí, že je čas jít o dům dál. Je to právě Alfredo, kdo Tota povzbudí a nakopne a díky němuž pak on může začít budovat vlastní kariéru. Návrat do místa vlastního dětství (kvůli pohřbu Alfreda) je pak pro něj impulsem, aby hluboce zavzpomínal a zrekapituloval svůj život. A možná také vyřešil svůj vztah k lásce svého mládí.

Alfredo (hrán vynikajícím Philippem Noiretem) se pro Tota stává mužským vzorem a životním rádcem. Totův otec je totiž od války nezvěstný. Jeho postava navíc sype z rukávu jedno moudro za druhým, až začnete malému Salvatoremu onu výsadu mít takového člověka vedle sebe závidět. Biograf na vesnici funguje jako jednotící prvek. Lidé se v něm odreagovávají a není divu, že je stále plno. Je to jediná zábava, kulturně-společenská možnost vyžití v jinak chudé vesnici. Zde se dostávám ke kontrastu dvou rovin. Na jedné straně Bio ráj přináší slastné pocity, na druhé straně prostě nelze nevnímat pod povrchem prosvítající poválečnou bídu Itálie. Snímek sám přináší silný příběh a emoce, ale i pohodu, nostalgii, melancholii a humor. Mnoho roztodivných postav dodává Bio ráji ještě větší šťávu. Atmosféra celku je tak silná, že si budete přát zažít to všechno na vlastní kůži. Sedět s tamějšími diváky v kině, tleskat, bučet, smát se. Tornatore vychází z autobiografických zážitků a vzdává hold Truffautovi, neboť parafrázuje jeho slavný snímek Nikdo mne nemá rád. Není divu, že takto silný film uspěl u diváků i kritiky a získal například Oscara za nejlepší zahraniční film.