GOLDIE FILM

Born to be wild... Touto písní začíná jeden z kultovních filmů z konce 60. let, který dnes bude stát v centru naší pozornosti. Po minulých romantických, vtipných a kouzelných Prázdninách v Římě je pravý čas na to, abychom se podívali na snímek z opačného spektra. Na něco, co je naopak syrové, drsné, dramatické. Pro chlapy, chtělo by se říci. Dennis Hopper, jenž byl široké veřejnosti znám především jako velmi plodný herec, však v roce 1969 natočil film, který se dnes právem řadí mezi světovou kinematografickou klasiku. A my jej oceňujeme nejen jako umělecké dílo, ale s odstupem času vnímáme především jeho výpovědní hodnotu, to, že je dokumentací tehdejší doby. Pojďme si tedy užít Bezstarostnou jízdu. Nebude mít dlouhého trvání, ale ty zážitky vám to vynahradí.

Bezstarostná jízda vznikla v roce 1969, tedy v době, kdy se měnily poměry v Hollywoodu. Pomalu nastupovala nová generace tvůrců, kteří nehodlali slepě následovat tehdejší trendy. Rozloučili se s nablýskaným hollywoodským stylem a naopak se vydali do exteriérů. Začali hojně používat teleobjektiv a drsný realismus jim rozhodně nebyl cizí. Rovněž se změnila struktura publika. Filmaři pochopili, že kinematografie láká především mladou generaci, lidi tak zhruba do pětadvaceti let. Své snímky jim proto přizpůsobili. Bezstarostná jízda je prototypem takového přístupu. Nabízí zábavu, ale také kýžené drama, jež ilustruje dobu jejího vzniku. Je šokující. Na jedné straně odpovídá pocitům generace hippies, na straně druhé předvídá krach jejich idejí. Jak jsem již psala, je to dokument oné éry. Dokument o tom, jak naivní mládež bojuje proti establishmentu, jenže tento marný boj nemůže vyhrát.

Dennis Hopper se rozhodl přetavit ideje ve filmový kus na sklonku 60. let. Pomáhali mu kamarádi Jack Nicholson a Peter Fonda. Nikdo z nich v té době neplatil za hollywoodskou star. Hopper zfilmoval scénář Terryho Southerna. Časem se mezi nimi objevily spory o míru autorství. To však nemění nic na tom, že z Bezstarostné jízdy, která byla za pakatel, se stal výdělečný hit. Hopper, jenž se postavil i před kameru, se původně inspiroval italským filmem Sváteční vyjížďka (1962), road movie, která s Bezstarostnou jízdou souzní tím, že je také dobovým svědectvím a odklání se od tradicionismu. Jak Hopper natáčel? Velice netypicky. Prakticky neexistoval konzistentní scénář, často se improvizovalo, využívaly se aktuální nápady. To jen podtrhává autentičnost filmu. The Last Movie z roku 1971 mělo být pokračováním Bezstarostné jízdy. Snímek byl sice nadšeně přijat na festivalu v Benátkách, ale cestu k publiku ani kritikům už si nenašel a zůstal tak ve stínu Bezstarostné jízdy.

Pro někoho může být Bezstarostná jízda poněkud drsnou road movie. Dva kamarádi – Billy a Wyatt – kteří vyznávají hippie ideje, právě učinili výnosný obchod s drogami. Co s penězi? Splnit si odvěký sen: navštívit karneval Mardi Gras v New Orleans. A protože se oba zrovna nacházejí na opačné straně Ameriky v Los Angeles, zakoupí si motorky a vydávají se na dobrodružnou a poněkud nebezpečnou cestu. Potkávají roztodivné osoby, zažívají nebezpečí, dokonce se dostanou do vězení. Vše jim však zatím vyvažuje pocit svobody. Ten nádherný pocit zastavit kdykoliv a kdekoliv, zhulit se, seznámit se s nějakou ženskou, užívat si romantiku u táboráků. Ovšem tohle brzy skončí. Jejich nový kamarád George, právník z bohaté rodiny, který také bojuje proti společnosti a jejímu směřování, zemře. Billy s Wyattem jsou jen bezmocnými svědky. Vydávají se na poslední kus své cesty, ale musí jim být jasné, že Georgeova smrt je jen předzvěstí krutého konce.

Revoltující film o americkém snu dodnes neztratil na naléhavosti a výmluvnosti. Je to jeden z prvních snímků, který pojednává o alternativní části společnosti. Fonda a Hopper představují ikonické postavy. George (Jack Nicholson) je dalším ukazatelem změny společnosti a zároveň temnou předzvěstí následujících událostí. Hlavní postavy jsou rozevláté, neučesané stejně jako samotné vyprávění. Chybí například konvenční milostný příběh, trvá dlouho, než ve filmu uslyšíme angličtinu. Dlouhé a klidné velké celky, záběry na krajinu, korespondují s touhou po svobodě a zároveň předznamenávají ohroženost hlavních hrdinů. Jejich svobodomyslné zážitky jsou plné falešných ideálů, agresivnost a nepochopení ze strany ostatních pak se zmíněným kontrastuje. Snímek následuje westernové standardy, přesto je v mnoha ohledech inovativní. Záběry jsou často spojeny trhaně, jsou hektické, kamera subjektivní. Soundtrack se skládá ze známých písní autorů, jejichž myšlenky souzní s myšlenkami čelních představitelů. Tento film je kromě jiného politický. Jeho význam nejen proto přesahuje status uměleckého díla.