GOLDIE FILM

Snímků režisérského velikána Williama Wylera není v goldies nikdy dost. Filmy natáčel soustavně několik desítek let, byl úspěšný, dodnes je uznávaný. Dotkl se mnoha žánrů, čímž prokázal svou rozmanitost. Jeho tvorbu jsme zatím reflektovali dvakrát, z toho jednou poměrně nedávno. To ale není překážkou pro to, abychom se Wylerovi věnovali i dnes. Jelikož měsíc září protentokrát patří filmům s delší stopáží, než je obvyklé, má volba padla na Ben Hura. Epický snímek natočený na sklonku 50. let minulého století, která představovala možná tu nejúspěšnější dekádu Wylerovy kariéry, zaznamenal ohromný úspěch a zachránil studio MGM před krachem. Konec 50. let totiž platil za dobu, kdy začal hollywoodský studiový systém pomalu skomírat. Wyler, už tehdy veterán, však stále točil. Díky bohu za to.

Snímek Ben Hur je zástupcem žánrů, které jako by byly předurčeny pro dlouhé filmy. Ať jej nazveme historickým eposem, epickým velkofilmem či úplně jinak, pořád budeme podvědomě tušit, že k patřičné formě patří i patřičná délka. A Ben Hur určitě nezahálí. Je monumentální v mnoha ohledech.
Ben Hur patří mezi oblíbenou látkou filmařů. Jedná se o adaptaci románu Lewise Wallace, který poprvé vyšel v 19. století. Už kniha se stala jedním z nejúspěšnějších bestsellerů v historii. Je proto logické, že lákala a dodnes láká zástupy režisérů, kteří ji s různou úspěšností převádějí na filmové plátno. Zdá se však, že éra takových velkofilmů, jež jsou původní látce hodny, dávno pominula. Dnes by Ben Hurovi nejlépe slušel nějaký seriál z dílny HBO ve stylu Říma nebo Tudorovců.
Jak tedy adaptace v minulosti vypadaly? Krátkometrážní němý film podle románu vznikl už v roce 1907. Pokud chcete porovnávat, prosím, v dnešní době už ale tento Ben Hur stojí mimo hru. Zato dalšího němého Ben Hura, tentokrát z roku 1925, není dobré ignorovat. Nejúspěšnější verze ale spatřila světlo světa až roku 1959 a natočil ji právě William Wyler. Pozdější televizní nebo videofilmy zmiňuji jen pro komplexnost (2003, 2010). Jejich úroveň však není valná. Ale kdo ví, třeba se Ben Hur jednou dočká dalšího zdařilého pokusu o převedení na filmové plátno.

Film pojednává o křesťanském odpuštění uprostřed násilnického Říma. Zdá se, že se zaobírá Ježíšem Kristem, ale ve skutečnosti se soustředí hlavně na vztah mezi dvěma muži: Messalou a Ben Hurem. Messala, velitel římských legií, přijíždí do Jeruzaléma. Při této příležitosti se setkává s dávným přítelem, synem slavného židovského rodu Judou Ben Hurem. Mírumilovný Ben Hur ale zjišťuje, že se Messala změnil a oni dva už si nemají tolik co říct. Během uvítacího ceremoniálu je nešťastnou náhodou zraněn jeden z Římanů, a to když z Ben Hurova domu spadne kus střechy. I když Messala ví, že za to Ben Hur nemůže, pošle jej na galeje. Ben Hurova sestra a matka pak míří do vězení. To všechno jsou události, které v Ben Hurovi zapříčiní jediné: je rozhodnut se pomstít.

Ben Hur je monumentální, ale naštěstí stále ne tolik, aby se stal nesnesitelným. Ani jeho délka nemá vliv na přístupnost divákům. Velkolepost a grandióznost lze tušit z obrovských kulis stvořených pro film, z množství herců i komparsistů, ze zaměření příběhu, počtu získaných ocenění a především z oné slavné scény závodů koňských spřežení. Ben Hur získal jedenáct Oscarů, což je rekordní počet. Následoval ho jen Titanic a později Pán prstenů: Návrat krále. Jediná kategorie, v níž neuspěl, je scénář. Daň za to, že verzí existovalo několik desítek a konečná podoba se hledala jen těžce? Abych se vrátila k památné scéně závodů, která trvala kolem deseti minut a která měla Ben Hurovi zajistit propuštění z galejí. Natáčela se několik týdnů a připravovala roky. Zúčastnily se jí tisíce komparsistů, koně prošli speciálním výcvikem a při natáčení asistoval další režisérský velikán Sergio Leone. Dnes je scéna jedním z lákadel, díky nimž se divák podívá na celý film. Její pověst ji předchází. Přese všechno lehce nastíněné megalomanství není Ben Hur odtažitý a těžkopádný. Naopak překvapuje lehkostí, atmosférou a zajímavým příběhem, který nám nedovolí film vypnout.

Ben Hur by zajisté sváděl k většímu důrazu na náboženskou rovinu. Z dnešního pohledu je ale dobře, že se tak nestalo. Prostředí působí autenticky nejen díky hercům, ale například i díky kostýmům. Přesto se nelze ubránit pocitům jisté teatrálnosti. Na pozadí epické formy se odehrává v podstatě komorní drama několika málo postav a především konflikt mezi dvěma bývalými přáteli. V této souvislosti se objevují studie, jež zkoumají případný homosexuální vztah mezi nimi. Já bych dodala, že kdo chce, náznaky a důkazy ve filmu najde. Snímku nechybí emocionální náboj a patřičný hudební doprovod, který jej podporuje. Velebit by se dala režie i herci. Charlton Heston jako by se pro roli Ben Hura narodil. Opomenout nelze ani progresivní kameru. To a nejen to činí z Ben Hura dokonalý epos. Pokud přesto budete mít nějaké pochybnosti, zkuste se na snímek podívat prizmatem doby. A pak se vám jeho monumentálnost zjeví znovu, silnější...