RECENZE FILMU

Steven Soderbergh už zase jednou končí s filmařinou. A rozhodl se proto uspořádat na rozloučenou pořádnou show plnou flitříků, světel a pánských štětek (a tím nemyslím těch na holení). Vybral si námět, který mu Hollywood odmítl zafinncovat, protože byl "příliš gay". Jenže Steven se nedal a zařídil si podporu HBO, jíž pak během premiéry přepsal několik rekordů sledovanosti a jistě donutil leckterého filmového producenta škrábat se nechápavě na hlavě.

O existenci klavíristy a baviče Valentina Liberaceho jsem se dozvěděl právě až díky tomuto filmu. Ač se to zdá neuvěřitelné, tento svérázný muž byl svého času nejlépe placeným entrteinerem na světě. Byl idolem mnoha žen a samozřejmě mužů, kteří u něj měli zásadně vyšší šanci na úspěch, co se svodů týče.
Ještě neuvěřitelnější se zdá, že tento člověk, oproti němuž vypadá Elton John jako konzervativní republikán, svou homosexualitu na veřejnosti relativně úspěšně tajil celý svůj život a oficiálně odhalena byla až po jeho smrti. Holt 70s byly jiná doba, oh yeah!
Před kým ji ale ale netajil, byl šestnáctiletý bisexuál Scott Thorston, s nímž prožil výbušný milostný vztah. A protože snímek vznikl podle Scottovy knihy, věnuje se právě této nezvyklé dvojici.
Nejvíc pak zaujme mixem inteligentního a velmi vkusného humoru s dramatem. Jde skoro o hořkosladkou tragikomedii, jaké vznikají u nás, jen samozřejmě na vyšší úrovni ve všech ohledech.

Vůbec celý snímek je co do "formy i obsahu", když použijeme tyto klišé termíny, velmi klasický a neobjevný. Pokud nepočítáme přesvícení většiny scén evokující televizní obrazovku sedmdesátých a osmdesátých let, nenašli bychom zde nic, co zvlášť vybočuje ze standardů biografií. Překvapuje to zvlášť u Soderbergha, který se rozhodně nepovažuje za obyčejného režiséra a rád svými filmy předvádí alespoň malé variace na běžná schémata.
Když se to snažím zdůvodnit si, napadá mě, že Soderberghův cíl bylo možná extravagantní a kontroverzní námět předvést co nejméně extravagantně a kontroverzně, což by svým způsobem bylo také narušení. Vždyť nepozdvihnout obočí nad przněním nezletilého chlapce šedesátiletým mužem, ale naopak to pojmout jako zcela běžnou záležitost života obou mužů, to není zrovna běžný postup.
Možná si tím jen zpětně zdůvodňují nějakou Soderberghovu nevysvětlitelnou televizní lenost, ale zdá se mi to jako docela relevantní možnost, protože Liberace! překvapuje právě tím, jak hladce plyne a jak málo kontroverze vzbuzuje ve chvílích, kdy by jakýkoliv jiný filmař zřejmě neodolal jisté předváděčce (soulož Jasona Bournea s Gordonem Gekkem zní jako námět pro parodii).

Snímek stojí na hereckých výkonech Michaela Douglase a Matta Damona. S tím, že Douglas vypadá starší, než kdy vypadal Liberace (vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nepřekvapivě), a Mattu Damovovi šestnáct jistě nikdo neuvěří (odpovídá to však dřívějším zvyklostem - pamatujete na "absolvujícího" Hoffmana?).
Zvlášť Douglas předvádí vynikající výkon vhodný k extravaganci postavy. Nerad se pouštím do chválení ztvárnění vyšinutých či podivně hyperaktivních postav, protože pro schopného herce je charismatické tlačení na pilu tím nejjednodušším, Douglas si mě ale opravdu získal. Na rozdíl od Seana Penna v Milk není jeho gay slizkou karikaturou, ale uvěřitelným podivínem.
Damon se dobrovolně choulí ve stínu Douglase a je to tak v pořádku - tady jde především o Michaelovu one man show a film bez Liberaceho přítomnosti na scéně okamžitě ztrácí. To někdy značí selhání filmařů, když jeden herec táhne film kupředu, vhledem k tomu, že Valentino je protagonistou a veškeré dění na něm staví, jde ale o logickou vlastnost tohoto filmu.
Musím zmínit i extrémně vtipnou vedlejší roli Roba Lowa.

Ono o tomhle snímku není co víc napsat. Jde o velmi jednoduchou, čistou práci, která pro Soderbergha musela být zívačkou. To nic nemění na skutečnosti, že výsledek je velmi zajímavý, zábavný a ke konci klidně i dojímavý. Velmi mi připomínal Formanova Muže na Měsíci - jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jeho kvality sice Liberace! nedosáhl zvlášť na emocionální úrovni, ale neměl jsem problém bavit se jím naplno.
Doufám, že Soderbergh se vzpamatuje a vykašle se na nějaké úprky od kinematografie. Pokud se mu nelíbí v Hollywoodu, očividně se mu otevírají další možnosti. Nebyl by přece prvním filmařem, který se s továrnou na sny rozešel ve zlém, ale kariéru dál úspěšně udržoval.