RECENZE FILMU

Po třiceti šesti letech se do kin vrací legendární osmdesátková jízda v podání démona Beetlejuice. Burton, Keaton, Ryder a O'Hara opět na značkách. Podařilo se dvojce zopakovat úspěch prvního dílu? Jedna věc se ale zcela jistě nezměnila… Opovažte se jeho jméno vyslovit nahlas třikrát…

Jednička z roku osmdesát osm patří mezi legendární klasiky, i když větší základnu fanoušků má určitě v Americe, u nás jednička patří k těm filmům, které byste si měli pustit. Já sám jsem k ní hledal cestu a zaujala mě vlastně až na druhé zhlédnutí. Bude to ale tím, že poprvé jsem ji viděl teprve před pár lety a ne v době její slávy. A když jsem si ji pustil podruhé, kvůli právě premiéře dvojky, tak musím uznat, že to je fajn potrhlá komedie s hororovými prvky (na tu dobu!), kde Burton se vyřádil a Keaton si natáčení naprosto užil.

A dvojka v tom šílenství, v dobrém smyslu napsáno, pokračuje a z mého pohledu jej i vylepšuje. Jednička stála na pevných základech jednoduché premisy, dvojka si hraje s příběhem, který je rozmanitější. Proto pro někoho může být první polovina filmu nudná, ale ta mě paradoxně nejvíce zaujala. Burton si dobře uvědomil, že my ten svět vlastně známe, takže nemá smysl ho znovu objevovat a proto rozpracoval příběh, který sice občas zapadne do patosu, ale příjemného, který vlastně jako divák i chcete. Jasně, řeší se tu vztahy mezi dcerou a matkou. Máme tu kostlivce ve skříni v podání minulosti Beetlejuice, kterého se právě minulost snaží dohnat. A několik linek, kde je vám zároveň jasné, jak se příběh vyvine a jak i dopadne. Ale vše to je zabaleno do typického burtonovského hávu, takže vám sledovat tyto linky vůbec nevadí.

Jsou tu desítky pomrknutí na jedničku. Takže pokud jste ji neviděli nebo si ji nepamatujete, před kinem to napravte. Burton si hraje na stejném pískovišti, takže nějaké to povědomí je nutné mít. A tím vlastně chci i říci, že pokud jedničku máte rádi, dvojka vás nezklame. Maximálně vás více zaujme. Je totiž logicky vizuálně přitažlivější, má více humoru a hlášek, není tak přepálená a i Beetlejuice se neutrhl ze řetězu, jak bych možná čekal.

Příběhově je film fajn, skvělá muzika, příjemná stopáž a hlavně dobrý herecký ansámbl. Vrací se totiž Michael Keaton a Winona Ryder, kteří se do svých rolí převtělili tak, jako kdyby se dvojka natáčela chvilku jen po dílu prvním. Taktéž se vrací Catherine O'Hara, která mě, jako v případě jedničky, neskutečně bavila. Kromě navrátivších zde nově máme Jennu Ortegu, coby dceru Winony Ryder, taktéž tu je Willem Dafoe, který si dle mého natáčení musel užít, protože svou roli zvládl bravurně. A také zde má výraznou roli Monica Belluci a objeví se tu Danny DeVito… V rámci hereckých výkonů se tedy máte na co těšit.


Bez spoilerů nemá důvod dál pokračovat. Beetlejuice Beetlejuice se rozhodně před svým starším bráchou z osmdesátek stydět nemusí a dělá mu velkou radost. Dvojka známého démona je zajímavějším počinem a rozhodně mu dlouhá pauza udělala dobře. Já si promítání užil a vy si dle mého užijete také, pokud alespoň trochu jedničku máte v oblibě. Nezapomeňte hlavně, že to je stále Burton, takže čekejte nečekané a mějte mysl otevřenou. Výhodou ale je, že se jedná o pokračování, takže vás v tomto směru nic nepřekvapí. A kdo ví, možná za pár let jméno Beetlejuice zazní třikrát a doplníme si krásnou trilogii. Já sám bych se ji nebránil.