RECENZE FILMU

Konečně i k nám dorazil Beautiful boy, životopisné drama, které napsal sám život. Další film talentovaného mladíka Timothéeho Chalameta po boku neuvěřitelného Stevea Carella. Už od zahraniční premiéry v říjnu minulého roku doprovázely film nadšené ohlasy. Bude příběh o feťákovi a jeho rodině bavit i českého diváka?

Ve filmu sledujeme příběh osmnáctiletého Nica, kterému se rozvedli rodiče a on v pubertě začal chlastat a brát drogy. Kromě jeho samotné snahy se vším přestat a začlenit se do normálního života, sledujeme také dopad jeho chování na lidi v jeho okolí. Největší pomocí je mu samotný táta, s kterým má od dětství pevný vztah. Ten vynakládá veškeré úsilí, aby svému synovi pomohl, ale ne vždy se setká s pozitivní odezvou. Navíc, jeho snaha má vliv i na jeho stávající rodinu, které se také musí věnovat. Jenže, co se stane, až si Nic v souladu s pár událostmi, které zatřesou s jeho světem, uvědomí, že skutečně potřebuje pomoc, ale nikdo mu ji už nechce poskytnout?

Beautiful boy mě upřímně zklamal. Mám rád komornější drama, která když napíše sám život, tak jsem ještě víc nadšen. Možná mě za tak nízké hodnocení ukamenujete – však je to příběh o mladém klukovi, co si zničil život! A já vám rozumím. Ale zde jsme proto, abychom hodnotili film a ne životní zkušenost jednoho chlapce. Nechápejte mě zle, samotný jeho příběh je velmi zajímavý, a protože se skutečně stal, byl jsem zvědavý, jak skončí. V příběhu vyprávěným životem to totiž může být jakkoliv. Ale filmové zpracování se vůbec nepovedlo. Proč?

Nejhůře na mě působil styl vyprávění. Nemělo to šťávu, bylo to chvílemi nudné, dlouhé (fakt dlouhé – má to 120 minut!!) a nezáživné. Navíc, styl rychlého přecházení ze současného příběhu do minulosti mi nesedl. Tím trpěla hlavně první polovina, kde flashbacků bylo víc, jak aktuálního vyprávění. Neustálé zamyšlené postavy, které jen tak přecházejí po pokoji a pak je sledujeme, jak zachmuřeně přecházejí po zahradě. Mohlo se to všechno hezky zkrátit, dát tomu nějaký drive a udělat to pro diváka ještě zajímavějším. Takto jsem doslova usínal.


V poslední době jsem si ale Timothéeho Chalameta velmi oblíbil. Je fakt talentovaný a doslova se ani neokouká. Tato role mu ale nesedla. Moc jsem mu ji nevěřil. Trochu přehrával, prostě to nebyl on. Pro srovnání, roli někoho na drogách jsem spíš věřil Benedictu Cumberbatchovi v mini sérii Patrick Melrose z roku 2018. Koho ale musím pochválit je Steve Carell, kterého jsem dlouho dobu neměl rád a jeho role mi přišly nehorázně trapné a ještě hůře zahrané. Poslední dobou si ale vybírá vážnější role a ty mu dle mě sedí lépe. Zde jako milující otec, který se situaci svého syna snaží pochopit, zahrál skvěle. Nechápu nominaci Zlatý glóbus pro Timothéeho, ale spíš měl být nominován sám S. Carell.


Beautiful boy staví na zajímavém příběhu, který je ale zle podaný a natočený. Navíc, absence nějakého zajímavého soundtracku mě také zamrzela. Teď mám na mysli mrazivou hudbu pro podtext situace. Také byl film zdlouhavý a to mu uškodilo. Možná bych zapracoval na samotné postavě Nica, kterého jsme skoro vůbec neznali před jeho změnou života a tak jsme se nemohli do něj pořádně vcítit. Líbil se mi ale Steve Carell, závěrečné pravdivé informace a poselství pro diváka, že drogy jsou špatné. Jinak je to nudné zpracování bez nápadu.

Jo a knižní předlohu jsem nečetl.