RECENZE FILMU

Michel Gondry, jméno, které jedni milují, jedni nenávidí. Někdo ho nikdy nepochopí, někdo ho pochopit ani nechce. Přesto se jeho filmografie bez debat vyznačuje jednou podstatnou věcí - originalitou. Francouzská studna nápadů přetavuje na filmové cívky pouze zajímavé scénáře a dává jim nekonvenční obhroublý tvar. Vidět Gondryho díla jen jednou, nebo spíš dvakrát není dost na to, aby z nich divák vycucnul ne všechno, ale alespoň to nejdůležitější. Pokaždé, když vidím Věčný svit neposkvrněné mysli, nacházím nové detaily, film ve mně roste a já jsem naměkko z toho, že jsem právě viděl nejchytřejší a nejkrásnější film o osudové lásce.

Prosíme přetočte opět čpí originalitou. Na papíru vypadá Gondryho nový projekt bezmála geniálně a francouzský režisér se snažil do sto minut filmu vecpat co možná nejvíc svých nápadů. Bohužel ne všechno funguje na 100 % a hlavní dějová linie drhne jako šmirgl na rezavém povrchu. To co se děje jako takový vedlejší produkt, přetáčení slavných filmů ještě slavnějších režisérů, dokáže ovšem bránice mohutně polechtat (na Blackovu a Defovu verzi Křižovatky smrti II. bych se z fleku podíval). Black je v těchto momentech jako ryba ve vodě a Def mocně pookřeje. Jenže... Hlavní motiv, videopůjčovna s kazetami v 21. století, sice působí nostalgicky, ale zároveň také nevěrohodně. Gondry atmosféricky tlačí Prosíme přetočte tak o deset let zpátky, půjčovnu s kazetami zasadil do srdce městské části, vedle které i obyvatelé Shyamalanovy Vesnice nevypadají Ztraceni a Forrest Gump by nejspíš patřil k vrchním myslitelům. Tady ale končí pitoreskní svět fantazie. To je hlavní rozdíl, mezi předchozími režisérovými filmy a Prosíme přetočte. V Nauce o snech dějová omáčka sloužila jako okno do jiného světa, zatímco u novinky s Blackem, Defem a Gloverem je tomu přesně naopak a divácká představivost naráží o ostré mantinely nepříjemných mainstreamovějších nároků.

Těžko říct, jestli byl Gondryho záměr, zasáhnout větší divácké masy „lidovějším“ příběhem o nepřízni osudu, nebo to vyplynulo ze situace. Postava Dannyho Glovera, který se dozajista inspiroval tvrzením:“Mluv tiše, neříkej mnoho,“ je typickým „obměkčovatelem,“ kvůli kterému se už celá pokolení lidí srocují a podávají pomocnou ruku. Lidé se semknou i zde, aby zlému osudu nabančili na holou. Nebudu objasňovat co a jak, ale rozhodně se nebojím vyřknout věštbu, že jedno oko zůstane suché. Vlastně spíš obě. Ačkoli příběh směřuje do jasného finále, úplně vše vyřčeno není a na něco se úplně zapomíná. První co mě napadlo při závěrečných titulkách bylo:“A to je celý?“ Asi ve třech čtvrtinách totiž Gondry přichází s problémem a s koncem doufá, že si nikdo nevzpomene na to, že zůstal neřešený. Jediné vysvětlení, které mě napadá - deux ex machina, aneb příběhová berlička a pět minut slávy pro Sigourney Weaver.

Po technické stránce asi není co Gondrymu vyčítat. Naopak je namístě ocenit co se mu povedlo. Amatéři, kteří se snaží točit profi, to je tu každou chvíli, ale profík, který musí do svého příběhu vsadit něco amatérského, to může být oříšek. V Gondryho rukách ale vše vypadá tak, jako kdybych třeba já popadl do ruky kameru a s pár kamarády se bez rozmyšlení vydal natočit vlastní verzi Terminátora.Tady se dostávám k další, téměř Sofiině volbě, jak vážně to ten Gondry myslel? Hlavní linie se totiž bere celkem vážně a snaží se při nejlepším nějakou tu slzu z diváka vydolovat. Ovšem nadsázka, se kterou jsou natočeny předěly Robocopa, Křižovatky smrti a podobných je zřejmá. Budu tedy raději věřit tomu, že je to od Gondryho opět podraz vůči divákovi a abych se rozhodl, druhé podívání na Prosíme přetočte bude nutností.

Film, jehož hlavní předností měl být především vypilovaný scénář, je pevný v kramflecích spíše díky hereckému obsazení. Danny Glover spoléhá hlavně na charisma, které bez debat má, ale nijak výrazný výkon nepodává. Totéž se dá říct o Mosi Defovi. Stejně jako Glover umí hrát, ale moc se mu nechce. Po většinu času jen postává, tváří se, jako by se mu chtělo na záchod, nebo mu v lepším případě ulétly včely. Hlavně díky nevýraznému výkonu tohoto herce jsem nedokázal pochopit, jak se jeho postava mohla stát tím pomyslným vedoucím davu, ke kterému se vzhlíží jako k zachránci. Nad podobným ňoumou bych jen mávl rukou a šel radši na jednu dvanáctku do Večerky (nutno říct, že charakter postavy se utváří spíš v náznacích - hlavně potom vztah Defa a Glovera). Alfou a omegou je tady jasně Jack Black. Bláznivý komik táhne film dopředu v nudných pasážích a když Gondry vyrukuje s vtipem, zařadí Black nejvyšší rychlostní stupeň a už se mu nikdo nevyrovná. V jeho podání by byl nejspíš remake Krotitelů duchů největší divočárnou v dějinách kinematografie a až odejde do důchodu Jackie Chan, obsazení inspektora Lee v pokračování Křižovatky smrti je předplacené :-)

Stejně jako předchozí Gondryho filmy, ani Prosíme přetočte nebude pro všechny. Někoho bude nudit, někomu bude připadat stupidní. Více by však zasloužila ocenit originalita a verva, kterou francouzský režisér do svých filmů sype po pytlích. V pásovém výrobníku fantasy žánru a komikových adaptací je tento malý velký film příjemným rozptýlením, které sice z hlavy vyšumí, ale vyplatí se ho vidět. Minimálně geniální scéna vloupání, která mě rozesmává už třetí den v kuse.