GOLDIE FILM

Dnes jsou áčkové komiksárny-blockbustery za desítky a stovky milionů naprostá samozřejmost, ale nějaké čtvrtstoletí zpět byly rozpohybované sešity jen béčkovou záležitostí. Málem to změnil už Superman, jenž ale trend ubil sám třemi méně a méně zdařilými pokračováními, které jakoukoli návaznost a boom velmi násilně utnuly. Bylo potřeba začít od začátku a jinak. Proto nebyl rok 1989 revoluční jen pro v budoucnu bývalý východní blok, ale i svět filmu. Co se nepodařilo skautíkovi z oceli, rozžehl Tim Burton a jeho temný rytíř Batman.

Gotický podivín s rozcuchem ještě nebyl idolem emodívek a jiných emověcí, ale nadějným a v podstatě začínajícím filmařem. Neexistoval kolem něho žádný velký kult, kterým by mohl jiskru zájmu zažehnout uměle, jak se mu to daří dnes. Jeho styl nebyl osvědčeným trademarkem, který napodobují jiní. Naopak. V době rozjuchaných diskotékových osmdesátek bylo svěření režie tomuto "týpkovi" jedním z nejriskantnějších rozhodnutí. A ukázalo se, že lidé změnu opravdu chtěli, protože z Batmana se stal trhák, jenž v kult sám o sobě skutečně přerostl. Burtonovy díly se staly stejně kanonické jako komiks samotný, což rozhodně není běžné. Temně stylizovaný hrdina bojující s přízraky jak fyzickými, tak těmi duševními, byl okamžitě oblíbencem a v neposlední řadě je dodnes velkým průkopníkem toho, co považujeme za standardní komiksové prvky zdaleka nejen u Batmana. Žánr, který od prvního Supermana stagnoval (protože, co si budeme nalhávat, Superman je jako charakter dost slepá ulička) získal potřebný prototyp.

Inovátorské pevné brnění, které nahradilo dosavadní látku a bez něhož se dnes už obejde málokterý komiksák, je jen střípek toho, co Tim do žánru vložil. Snímek totiž není jen burtonovsky temný a depresivní, ale skrývá se v něm i hravost a energie, kterou filmaři dodnes touží zopakovat. Tato duálnost, s Batmanem vždy spjatá, se stala jedním z nosných prvků mnoha komiksových postav.
Batman tu nemá jen temný plášť, ale i srdce a duši, díky čemuž může zastávat hlavně roli "srdcovky", kterou si užíváte zas a znovu. Právě takovou polohu se snaží zaujmout každý film tohoto žánru. Jde o snímek, kterému lze snadno podlehnout a hlavně kterému je radost podlehnout. A protože takové "podlehnutí" je to vůbec nejsilnější, co může kinematografie vyvolat, shrábnul Burton jackpot. Nejde sice o kus, který si budete dávat do žebříčku deseti nejoblíbenějších filmů, ale vždy, když na něj narazíte, se jím necháte rádi zlákat.

Je to právě Burtonova sebejistota jako režiséra, co Batmana navrátilo na pozici nejikoničtější komiksové postavy spolu se Spider-Manem a Supermanem. Vydupal si do hlavní role Michaela Keatona (poté, co natáčení opustil Mel Gibson), což fanoušci zprvu přijímali jen velmi neklidně, a odmítl jakékoli srovnávání s dosavadním filmovým Netopýřím mužem. Burtonova vize nebyla totiž zdaleka tou první, Batmana si lidé do té doby spojovali hlavně s televizním seriálem ze šedesátých let, jenž dnes působí jako odstrašující (a svým způsobem roztomilý) patvar komiksového hrdiny. Burton měl spoustu práce s tím, aby se ze stínu mírně zakrnělého mainstreamového Batmana navrátil zpět k vizi temného rytíře, jíž se netopýří muž kdysi na papíře chlubil. Pomáhal mu s tím dokonce Batmanův tvůrce Bob Kane, jenž zaručil úplný návrat ke kořenům, což byl ostatně směr, kterým se během osmdesátých let vydal i komiks samotný.

Es v rukávu má Burton hned několik. Působivá stylizace postav i světa, chce se říct samozřejmě, i když tenkrát šlo jistě o překvapení, dál silný příběh o pomstě a hlavně vyvážené postavy. Poslední bod je skutečně zásadní, protože právě v něm mnohé komiksárny (i některé novější díly Batmana) selhávají. Když totiž točíte film s charaktery tak silně stylizovanými, je snadné, aby měl ten záporný vždy navrch. Zdá se přirozeně zajímavější, nemá zábrany a nemusí na svých bedrech nést děj, takže své pozice "atrakce" naplno využívá. Ano, záporákovi podlehne vždy většina diváků, na čemž není nic špatného. Problém však nastává, když mu podlehne i příběh sám - ve chvílích, kdy záporák na plátně není, se pak děj stává nudným. Zde je navíc toto riziko umocněno ďábelským Jackem Nicholsonem.

Burton si naštěstí uvědomuje, že film se jmenuje "Batman" a nikdy tedy Jokera nestaví do popředí před hrdinu. Michael Keaton, který své ňoumovské charisma umí v mstitele bez bázně a hany proměnit s nečekanou lehkostí, tedy nemusí jen bezmocně přihlížet, jak Nicholson hláškuje. Batman proto rozhodně není Čekání na Jokera, což je vzhledem k jeho dokonalému ztvárnění a kadenci hlášek skutečně obdivuhodné. Potvrzuje to Burtona jako skvělého vypravěče. Jde mu skutečně o příběh Bruce Waynea a umí se toho držet.
Může se tedy ve výsledku vždy vrátit ke klasickému příběhu o vyrovnání účtů mezi sobě rovnými hrdiny, který nijak nekalí a nemá ho potřebu komplikovat.

Batman je skutečně veskrze jednoduchým filmem, který si na nic nehraje, protože to prostě nemá za potřebí. Je jako většina komiksů prvoplánový, povrchní a jako takový zábavný a působivý. Batmanova temná duálnost je daná, Jokerovo lstivost jasná a Batmobil nablýskaný. Nic víc a nic míń než charismatické postavy a stylový svět Burton nepotřebuje. Proč nic víc? Protože víc není potřeba. Proč nic míň? Protože to nedopustil.