RECENZE FILMU

Drew Goddard se proslavil především jako scénárista Monstra nebo Marťana a režisér výborné Chaty v horách. Po několika odvoláních od studiových filmů se nakonec rozhodl natočit si vlastní film. Jak to dopadlo?

Hotel El Royal byl kdysi velice žádané místo. Leží na hranici dvou států, Nevady a Kalifornie, což umožňovalo prominentním hostům stylu Deana Martina obcházet zákony a navíc si v pokojích užívaly ne zrovna mravných věcí. Nyní ale zeje prázdnotou. Dokud se jednoho dne v hotelu neobjeví hned několik hostů. Prodavač vysavačů, kněz, hipísačka a černoška s matrací. A každý z nich si veze i své tajemství, které bude do rána stát několik hostů život.

Zlý časy v El Royal se nedají popsat lépe než Goddardova verze Osmi hrozných. Jeden hotel, několik hostů, několik tajemství, dokonce i rozdělení hotelu na státy zaznělo v poslední Tarantinovce. A Goddard nezůstal jen u námětu. Odnesl si i atmosféru, pomalé tempo nebo styl dialogů. A i když se mu mistra překonat rozhodně nepovedlo, pořád natočil výborný film.

Stejně jako Chata v horách, ani Zlý časy nejsou pro každého. Goddard rozhodně není Tarantino, naštěstí si to ale uvědomuje, takže nenutí postavy rozprávat o pro děj nepodstatných věcech, ale i když jsou dialogy pomalejší, pořád se drží v spárech příběhu a zbytečně neodbočují. Totéž se dá říct o stylu vyprávění. Dočkáme se několika flashbacků a často se vracíme v ději o kousek zpět a sledujeme dění z pohledu jiné osoby což příběh výborně doplňuje, ale nedočkáme se takových hrátek jako v Pulp Fiction, ale to je jedině dobře. Tomuto příběhu by to totiž rozhodně nesedlo.



Prim ale samozřejmě hrají herci, kterým bez nejmenších pochyb kraluje Chriss Hemmsorth, který má sice menší roli, ale užívá si jí ze všech nejvíc a nebojím se říct, že jde o dosud nejlepší roli jeho kariéry. Dále musím vychválit Jona Hamma, který už v úvodu dokonale zapůsobí svým charismatem a Jeffa Bridgese, který má spíš minimalistické herectví, které ale k jeho roli výborně sedne. Zbytek obsazení plní své úlohy skvěle (včetně Dakoty Johnson), ale zaujmout mě nedokázali (většinou ani neměli možnost). Nicméně Cynthia Erivo hezky zpívá.



A samotné dění? Je spíše prostšího rázu. Nedočkáme se věčných pochyb kdo je hodný a kdo ne, ani hromady zvratů, které by obraceli dění naruby. Opět tak připomíná Osm hrozných. Samozřejmě to ovšem neznamená že by jsme se nějakého překvapení nebo zvratu nedočkali. Pouze je před zhlédnutím lepší nevěřit distributorskému textu, který dost přehání. Já taková očekávání měl a jsem s filmem velice spokojený. Sice je to těsné, ale těch 90% si zaslouží. Funguje totiž přesně tak jak má a já si ho maximálně užil.