RECENZE FILMU

Na tuto chvíli se čekalo dvanáct let. Přesně tolik času uběhlo od doby, kdy Titanic dosáhl Ben Hurovy mety a doplul si pro 11 plešounů. "Jsem král světa!", vykřikoval tehdy James Cameron při přebírání Oscara. Obhajovat tato slova se mu ale moc nechtělo. Během příštích deseti let se z dílny tohoto režiséra dostaly na plátna kin pouze dva podmořské projekty určené pro formát IMAX. Omluvou mohlo být Cameronovi pouze to, že si pomalu ale jistě ohmatával 3D technologii, kterou chtěl ve velkém využít ve svém příštím celovečeráku. A tak se k nám po dlouhé a strastiplné cestě dostává Avatar - často označován za nejočekávanější film roku. Zda je toto označení pravdivé a zda neplatí pouze pro věrné fanoušky muže, který rád zdolává technologické i finanční možnosti filmu, se skutečně dozvíme až po celosvětové premiéře, kdy bude muset Avatar překonat návštěvní mánii spojenou s měsíc starou Twilight Sagou. Má na to Avatar?

Klid. Samozřejmě, že na to má. Minimálně co se kvality týče. I když - musím přiznat, že k Avatarovi jsem přistupoval s notně chladnou hlavou. Teaser, doprovázený táhlým dunivým zvukem, ani patnácti minutová ukázka mě nepřesvědčily o tom, že bych nemohl premiéry Avatara dospat. Očekávání vzbudil až plnohodnotný trailer, který poprvé - krom modrých postaviček - ukázal také nějaké emoce. A míchat emoce s akcí, to je jedna z věcí, která jde Cameronovi nejlíp. I když tu pořádnou akci si nechává až do poslední třetiny filmu.



První dvě využívá k tomu, aby nás seznámil nejen s hlavním hrdinou filmu Jakeem Sullym (Sam Worthington), ale aby nás především detailně seznámil s Pandorou. Planetou národu Na’vi, kteří ji obývají ve společném souladu s nejpodivnější faunou i flórou. Především v tomto směru Cameron nekladl žádné hranice své fantazii a Pandoru zaplnil tak rozmanitými druhy zvířectva i rostlinstva, že hravě strčí do kapsy i del Torrova druhého Hellboye. Zkrátka při každém vstupu do džungle budete tou krásou doslova hypnotizováni a budete si přát být alespoň na chvíli její součástí. Na neštěstí pro Na’vi se ale na Pandoře vyskytuje i něco jiného než krásná příroda. Je zde především obrovské ložisko vzácného nerostu. A to je oč tu běží. Zde přicházejí ke slovu lidé. A zatímco tým doktorky Grace Augustinové (Sigourney Weaver) má cíle ryze věděcké, tým Parkera Selfridge (Giovanni Ribisi) je má zas naopak ryze obchodní. Jake je následně oběma využit, jeho mysl přenesena do avatara vytvořeného z DNA lidí a domorodců a v modré kůži je vyslán na průzkum Pandory, kde se mu podaří infiltrovat mezi zdejší obyvatelstvo. Do popředí se dostává především Jakeův vztah s Neytiri (Zoe Saldana), dcerou náčelníka ohrožené vesnice. Ta se mu ve světě Na’viů stává průvodkyní a učitelkou. Jejich vzájemné poznávání se a sbližování může svým způsobem evokovat vzpomínky na seznámení Jacka a Rose na palubě Titanicu, kterému se Avatar přibližuje i co se týče schéma tempa - pomalý a mírný (místy až možná příliš) rozjezd je ve chvíli štěstí napaden akcí a ta graduje až do epického finále, ve kterém se odehraje jedna z nejpůsobivějších bitev filmové historie.



Co se týče scénáře a story samotné, Cameron nepřináší nic nového. Ale o to u něj nejde, vždyť i ten kolosální parník získal oscarové nominace ve všech možných kategoriích, jen za scénář nikoli. U Camerona jde o filmové řemeslo jako takové. Ovšem i tak v divákově dušičce hlodá červík nedůvěry. Ano, na vizuál se dívá moc pěkně - modří obři mají ve tvářích rysy svých hereckých představitelů a neskutečně ovládají mimiku, ale člověk se stejně neubrání uvědomění si faktu, že de facto sleduje animovaný film a že živá akce zde tvoří jen jakýsi doplněk toho všeho. Naštěstí se to týká jen avizovaných prvních dvou třetin filmu. Um, který Cameron předvádí ve finální půlhodině, vám dá na veškerou animaci zapomenout a zavalí vás takovým náporem emocí a akčních scén, že za své prvotní pocity budete v duchu žadonit o odpuštění. Je sice pravda, že některé scény se odehrají snad až moc rychle a vy budete mít pocit, že jste si je nestačily dostatečně vychutnat, ale i tak vás ohromí.



Nepochybuji, že v českých kinech budete řešit těžké dilema. Česky v 3D, či originál v běžném 2D. Radím, investujte a zkuste oboje. Pouze tak zjistíte, že se dá udělat i kvalitní český dabing a že na třetím rozměru Avatar skutečně nestojí. Rozdíl budu sice moci vyzkoušet na vlastní kůži až za několik desítek hodin, ale v žádném případě nečekejte nějaké převratné vychytávky ve využití 3D efektu. To vše, co vidíte, tu už bylo ve 3D uváděných hororech i animácích a jsem přesvědčen, že v běžném formátu si Avatara neužijete o nic méně. I z toho důvodu si dovolím tvrdit, že nám sice James Cameron nabídl jeden z největších filmových nářezů roku, ale ohlašovaná technologická revoluce se, jako například v případě Dne zúčtování, prozatím nekoná. Tím skutečným vítězem se pak pro mě stává jednoznačně Sam Worthington, který poté, co si pro sebe letos na jaře ukradl i Terminátora, aspiruje na titul machra roku. Škoda, že Titáni přijdou až příští rok. Z trailerů se dá soudit, že mohli být příjemnou tečkou za Samovou letošní jízdou kinosály.