(Brtník se zjeví za Honzou a chytne ho za rameno.)
Brtník: Volal jsi mě hochu?
Honza: Fujtajbl.
Brtník: Fujtajbl ve spolek.

Leontýnka: Jaký je tvůj rodokmen?
Jenda: Copak jsem pes?

holka se zápisníkem: Hele, jaký "i" v Jouzovi?
Vendelín: Tvrdá pomsta, tak tvrdý!

malý chlapec: Strejda nemůže, on teď dělá melouny.
Vendelín: Co to žvaníš? Melouchy, ty meloune.

Jenda: Hele, pane rytíři, buď se dohodneme a nebo bude boj.
Brtník: Kuš.

Honza: Dobrý den, nemáte něco o duchách?
knihovnice: O duchách? Ne, veškerou okultní literaturu si vypůjčil soudruh ředitel.
Vendelín: A nemáte něco o tom, jak se léčí rány řemenem?

Boháček: Bez přískoků!
Vendelín: Já nedělám přískoky, já zakop!

(Jouza přijde celý zasádrovaný.)
Jouza: Švagrová! Nedojel jsem. Trošičku jsem štrejchnul o barák.

Vendelín: Nohy...
Adámek: Co nohy?
Vendelín: Dřevěný...
Adámek: Kde?
Vendelín: Moje...

Pilátová: V obci Kukleny si vyšli dva nezletilí chlapci ke stohu slámy. Pomocí dvou kamenů zkoušeli vykřesat oheň. Pokus se podařil, stoh shořel do posledního písmenka... stébélka.

(Jouza obdivuje Boháčkovo auto.)
Jouza: Jak jsi to udělal?
Boháček: Ze součástek.
Jouza: A kde jsi vzal součástky?
Boháček: V posteli.
Jouzová: Nebuď drzý, chlapče!
Boháček: Já nejsem drzý. V posteli mi vždycky přistane nějaký blatník nebo blinkr.

Pilátová: Zlatá slova, zrak mi plane!

Leontýna: Mýlíš se, pachole, toto je náš hrad.
Boháček: Komu říkáš pachole?

Jenda Dlouhý: Ty jsi živá?
Leontýnka: Javor.
Jenda Dlouhý: Říká se jasan.