Už jsem o tom sice několikrát psal, avšak nedokážu si odpustit opět říct, jak moc je mi série Assassins Creed sympatická. Jakožto skalní fanoušek se pokaždé nemohu dočkat nového dílu, přičemž to samé platí i o filmech s nimi spjatých. Nejnovější Assassins Creed Embers jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít. Tentokrát jsem se ale vyvaroval stejné chyby, která poněkud pošpinila dobrý dojem z Lineage i Ascendence. Embers jako jediný ze tří vydaných filmů z hlediska návaznosti příběhu nepředchází nejnovější hře, nýbrž na ni navazuje, takže jeho účinek nemohl být načasován lépe, než když jsem hru dohrál a vzápětí se na něj podíval. Musím říct, že mi bylo v podstatě úplně jedno, jak tato záležitost dopadne. Ezio Auditore je postava, která po vydání AC II neměla žádný problém nalákat všechny hráče zpět do prodejen a nechat je utrácet za plnou cenu. Vím na 100%, že nejsem tedy jediný, koho si získala víc, než většina filmových hrdinů ztvárněných hollywoodskými hvězdami. Díky tomuto faktu je Eziův příběh nesmírně poutavý a má v sobě snad úplně všechno. Na Embers jsem se nedíval kvůli bůhví jakému rozvinutí příběhu, ale kvůli jeho ústřední postavě, jejíž osud mě doopravdy zajímá. Prostě chci pouze vědět, jak to s ním bylo dál. Pokud bych se měl ovšem zdržet sentimentality, ani v tomto případě bych neřekl, že mě tento film zklamal. Tvůrci se totiž nesnaží vytvořit film pro filmové diváky, ale právě pro hráče. Který blbec by se na něj také díval, kdyby neměl tolik potřebné zázemí? Embers je sice i tak prakticky o ničem, ale co bychom také chtěli od šedesátiletého staříka… Co se týče audiovizuálního zpracování, jsem nanejvýš spokojen. Nový typ animace Acčku hodně sluší, stejně jako atmosférická „piánová“ i herní hudba. Ačkoliv má tento film definitivně uzavřít Eziův příběh, pevně doufám, že se s ním nevidíme naposled.