Tak to vidím já...

U tohohle příjemného snímku mám jediný problém s tím, že je skvělý ze svého námětu a principu provedení, ale jinak v něm není žádný režijní nápad, nečekaný zvrat ani překvapiví prvek. Je to film bezesporu půvabný a s kouzlem, ale zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. A není to tak trochu chyba? 75 %

http://oi39.tinypic.com/2uji240.jpg

V jednoduchosti je krása. The Artist je skvěle promyšlený film, který mě po dlouhé době dokázal nadchnout. V době CGI a bůhví čeho ještě vsází na okouzlující stylizaci, která dává vyniknout přesně těm prvkům, které by v barevném a namluveném filmu zanikly. Svůj předpoklad originality nijak nezneužívá (Obdivujte mě už jenom proto, že jsem němý film natočený v 21. století!), naopak si pozitivní ohlasy dokáže vytvořit obvyklými složkami. Získá si vás chytlavým příběhem (přechod němého na mluvený film), uchvátí hereckými výkony (Dujardin, Bejo), příjemně naladí hudebním doprovodem a také překvapí režisérskými nápady (objímání saka, lití whisky na stůl, cedule BANG! atp.), které veškeré předpoklady pocty éře němých filmů posouvají na pomyslný vrchol. The Artist snad ani nemohl dopadnout lépe. Je to první film roku 2011, kterému bych přál Oscara za Nejlepší film. A zlatou sošku bych rád viděl i v rukou dvou hlavních protagonistů (i když Bérénice Bejo to bude mít ve své kategorii obzvlášť těžké).

O Artistovi jsem toho předem mnoho nevěděl. Snad jen to, že je celý černobílý, ale jinak vůbec nic. Že tento film dobyl nejvyšší žebříčky IMDb, vyhrál spoustu cen a probojoval se až do boje o Oscary, mi vážně nešlo na rozum. Muselo na tom přece být něco většího, než jen snaha vypadat skutečně umělecky, jak už sám název filmu vypovídá, jen pomocí odstínů dvou barev… Teda, čekal jsem hodně, ale tohle opravdu ne. V prvních minutách je zde pouštěn němý film. Říkáte si, proč ne… Jakmile ale končí, přichází celkem vzato šok. On je němý film úplně celý! Že tvůrci chtějí imitovat počátky kinematografie, dokazuje jako první černobílý obraz, ale oni zašli po chvíli dokonce tak daleko, že retro styl napodobili tím nejvěrnějším a nejneočekávanějším způsobem. A koho by to napadlo, The Artist je opravdu majstrštych. Hodně zde oceňuji symboliku příběhu. Film mohl být, ač němý, úplně o čemkoliv, proto je obdivuhodné, že se odehrává zrovna v prostředí filmařiny, a pojednává i o problematice jejího pokroku a obratů. Přitom se nese v takovém příjemném duchu, který dělá film v této době tak nesmírně výjimečným. Němota nejen skrývá dozajista neobvyklý anglický přízvuk francouzských a belgických herců, ale dělá i z každé postavy někoho, koho si prostě musíte oblíbit. Kdyby byl tento film mluvený, byla by pryč všechna ta jejich nevinnost a elán, a atmosféra dramatu by neměla šanci nahradit době věrný a ve všech směrech úžasný retro doprovod. The Artist je bezesporu jedním z nejlepších, nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších zpestření roku 2011, i koneckonců přetechnizovaného věku jednadvacátého století. Kdybyste nevěděli, že je tak mladý, všechny faktory, jakožto i skvělé výkony herců (nezapomenu na neobvyklého J. Cromwella), by vás přesvědčily o tom, že byl natočen před devadesáti lety. A to je co říct.

Keď som ja osobne počul o modernom nemom filme a videl jeho hodnotenie na IMDb, prvá otázka, ktorá ma napadla bola, že či ten film je naozaj taký dobrý a lepší ako drvivá väčšina klasických nemých filmov, alebo je to len kvôli momentálnemu duševnému rozpoloženiu neskúseného publika? Film spĺňa parametre dobrého filmu. Hudba, ktorá ako pri každom nemom filme (aj keď toto samozrejme nie je čistokrvný nemý film) musela byť výrazná, veľmi dobre splnila svoju úlohu. Tam, kde mala byť chytľavá, bola chytľavá a tam kde mala byť expresívna, bola expresívna. Neskúmal som, či sú všetky pesničky a ich tematiky pôvodné, ale tak-či-tak je tu hudba silný kandidát na Oscara. Hlavný herec podal solídny výkon. Ťažko povedať, či i jemu sa niečo ujde, pretože nie som si istý na koľko má rada komisia teatrálne výkony (ktorý samozrejme taký musel byť) a na koľko budú ochotný prehltnúť pýchu a dať Oscara Francúzovi :D. Celkovo vo filme sa toho veľa nestihlo stať, pretože samotné teatrálne, niekedy až groteskné scény zaberajú dosť času. Ale dejovo je film relatívne zaujímavý a počas filmu som sa nenudil. Ja si myslím, že existujú filmy z obdobia nemého filmu, ktoré sú lepšie a ktoré mali hudbu (síce hranú naživo) takisto lepšiu a Oscarov nepovyhrávali. No treba mať na pamäti, že už je iná doba a v tejto dobe je to považované za kreatívne (aj keď to už nie raz bolo). Na obranu filmu, predsa len sa jedná o nadpriemer a obsahoval zopár pekných myšlienok a pekných spracovaní, s ktorými sa režisér pohral a veľmi pekne mu vyšli. Tento film je ďalším dôkazom, že človek keď si chce pozrieť kvalitný film v dnešnej dobe, tak musí ísť do minulosti. Som zvedavý ako sa bude vnímať tento film s odstupom času...

Když to vezmu kolem a kolem, je to asi vážně nejlepší film roku. Sice mě tak nevzal jako The Help nebo We Need To Talk About Kevin, ale je naprosto výjimečný. Vrátit se o nějakých 90 let zpátky v čase, to je troufalost, kterou mohl udělat asi jen Francouz! The Artist dokazuje přesně to, že se dají i dnes, pokud je dostatek vůle, chutě a hlavně invence, točit "jednoduché" černobílé filmy bez jakéhokoli super dolby surround a zbytečného kecání, speciálních efektů a rádobynápaditých pokusů vytřít divákovi zrak novými filmařskými metodami. Základem všeho je totiž vždycky a hlavně příběh. Ten je tady vyjádřen jen pomocí herců, jednoho děsně roztomilého retrívra, rekvizit, kostýmů, hudby a pár vysvětlujících titulků - a je to příběh ve své prostotě a čistotě, bez zbytečných kliček a odboček a berliček v dnešním filmu používaných hojně právě pomocí nových technologií, přímo ukázkově staromilský. Skvělí herci (myslím, že Jean Dujardin je nejžhavějším kandidátem na Oscara), skvělý příběh a skvělý bonus v podobě Georgeova věrného pejska jsou společně s dokonalou "retro" podobou filmu základem filmu, kterému sice nedám stovku (tu dávám ostatně jen pár vyvoleným), ale který je z hlediska výjimečnosti rozhodně na čelním místě v žebříčku TOP 5 za rok 2011.

Umělec

Na jednu stranu nádhera, kdy jsem hned od začátku zírala s pusou dokořán a přiblblým úsměvem na rtech zároveň, na stranu druhou musím objektivně říct, že jsem na své straně čekala větší nadšení, že tomu ještě něco málo chybí. Každopádně je však The Artist vynikající film, který se nebojí jít proti proudu a v dnešní době plné filmů, které soupeří o to mít co nejlepší 3D, zvuk, obraz a kdo ví co ještě, opět sází na starý dobrý příběh, herce. A to, že u toho vzdává hold filmovému řemeslu obecně, je jen třešničkou na dortu. The Artist určitě není pro každého - přece jenom je to film němý a černobílý, což spoustu komerčních diváků odradí, ale mě film potěšil, pohladil po duši. Pocta je to krásná, to snímku nelze upřít. Herci jsou dokonalí, mnoho nápadů vás donutí uznale kývat hlavou, všechno to funguje. I když dávám "jen" 80 procent, myslím, že právě tohle je film, který na letošních Oscarech ukáže, zač je toho loket.