RECENZE FILMU

Takže tohle bude letošní rutina roku oceněná Oscarem? Na smutnou jistotu je naštěstí příliš brzy, ale nedivil bych se. O Argu se v zahraničí mluví jako o zázraku, u nás alespoň jako o velmi precizním kusu, co stojí za pozornost. Já k tomu říkám, že takové informace jsou falešné a tyhle hypeismy by se neměly podporovat! Argo lze jistě považovat za "nešpatný film", ale nepodceňujme jeho nekonfliktnost, nebo přeroste do podobně zrůdných rozměrů, jako se to povedlo letošnímu hyperkýči jménem Nedotknutelní, kteří při vší své průměrnosti opanovávají jeden žebříček za druhým.

Námět Arga se zdá na první pohled velmi atraktivní. Podle skutečných historických událostí se rekonstruuje v USA dobře známá (ač dlouho tutlaná) ošemetná situace ze přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy bylo v Teheránu uvězněno několik amerických diplomatů. Šestici, co se schovávala na kanadském velvyslanectví, se podařilo zachránit velmi bizarním způsobem - specialista na utajený přesun osob Tony Mendez (Ben Affleck) s pomocí hollywoodského producenta Johna Chamberse (John Goodman) rozjel natáčení fiktivní space opery Argo, diplomaty vydával za členy filmového štábu a propašoval zpět do USA.
Jak říkám, snímek mapuje v Americe dobře známé historické události, nevnímejte tedy jako spoiler, že znáte předem konec - považuji to naopak jeden z těch případů, kdy s tím tvůrci počítají.

Affleck se zřejmě snaží vypadat jako mladší verze Clinta Eastwooda. Jeho přístup je podobně minimalistický, syrový, stylový, ale v jádru vlastně banální a povrchní. Skrze velmi "tvrdý" vizuál se režisér snaží vyvolat dojem stejně tvrdého zážitku, což se ale daří Affleckovi zásadně méně než Clintovi.
Přesto nevznikl špatný film, jen s čistým svědomí nemůžu říct, že film dobrý. Nejsem si ani jistý, jestli je to ještě film, nebo jen šablona, snažící se nashromáždit všechny cenopudné prvky.
Už recenzi na Město jsem zakončoval tím, že Ben chtěl uznání, tak natočil film, což mu vyšlo. Lepší by ale bylo, kdyby to udělal naopak. Na tom se nic nemění a hlavní problém Arga vězí v jeho vypočítavosti, která nepopiratelně a všudypřítomně leze na povrch. Na mě osobně proto výsledek působí neupřímně a rozhodně vykonstruovaně. Ambice a znalost terénu tu zcela válcují talent (neříkám, že Affleck talent nemá, jen že ho nepoužívá a nepotřebuje), což bychom nikdy neměli začít považovat za dostačující.
"Formální kvalitu", na níž pak Affleckova režie stojí, bychom podle mého názoru neměli vnímat jako samospásný klad, ale pouze atribut, kterého dnes hollywoodský režisér s průměrnými schopnostmi a rozpočtem nemá problém dosáhnout. Zásadní je až, jak ji využije, co a jak se jí rozhodne odvyprávět.

Skutečně nemám pocit, že by šlo o příběh odvyprávěný zvlášť silně, nápaditě, nebo alespoň zajímavě. Bezzubá hollywoodská sebereflexe nemá šanci zaujmout, zvlášť když kolem poletuje mnohem víc "meta" Sedm psychopatů. Osobní drama se nedaří rozehrát, protože nás nezajímají postavy (jakkoliv hlouběji vykreslena je výhradně ta Affleckova). Na napínavý thriller Argo zase působí moc rutinně, plán probíhá takřka bezproblémově.
Započítejme řadu klišé, která naznačují jasné dramatické zásahy do události (auta pronásledující letadlo, to už patří jen to komedií). Občasné pokusy o odlehčení vyznívají zcela nepatřičně a neúčinně. Opravdu se mi nechce smát kreacím Johna Goodmana, který svou roli pojal na hraně karikatury, ve filmu, kde jde o život sedmi, nepřímo pak více jak padesáti osob, pokud nejde vyloženě o komedii.
Asi nejsilnějším (možná jediným plně funkčním) prvkem se stává silná retro stylizace nejen co do kostýmů a kulis, ale i stylu natáčení. Jíž se zřejmě někdo nechá pohltit a její zvládnutí bude považovat za zásadní. U mě platí, co říkám o o ejtýs retru už od prvních Expendables - když chci vidět film z osmdesátých let, podívám se na film z osmdesátých let. Nepotřebuji imitace, jež stejně nikdy nemohou komplexní zážitek oživit. A to zahrnuje akční blbiny i oscarové kandidáty. Někteří však smýšlí jinak.

Možná se proti filmu stavím zbytečně a Ben to vše myslel upřímně, nezdá se mi ale, že takto vypadají upřímně myšlené filmy. Už jen proto, že Argo v podstatě o ničem nevypovídá, nic nesděluje, nic nekomentuje.
Na každý pád si v žádném případě nezaslouží podprůměrné hodnocení, neumím, si ale představit ani výrazný nadprůměr. Jde o film zakázkový, pouhou prezentaci sebe sama. V důsledku mi je vše zde zobrazované stejně ukradené jako pravděpodobně Affleckovi, který jen hledal námět nejvhodnější k tomu "nechat se obdivovat".
Když se podívám na minulé oscarovky, byl jsem na ně vždy "hodný". Minimálně Umělci jsem nadsadil přinejmenším deset procent, protože jsem přistoupil na situaci, kdy se filmař vzdává originality a nápaditosti svého projektu a jde vstříc cenám. Jednou za čas má nejspíš každý áčkový režisér chuť přednést děkovačku.
Letos to ale neudělám, alespoň ne u Arga. Ten odpudivý samoúčel, kdy film nemá jiné ambice než poukázat na schopnosti tvůrců, nebudu omlouvat. Celá Affleckova režisérská kariéra totiž nestojí na ničem jiném než na stále méně důstojném žadonění o ceny, což je mi vrcholně nesympatické.