RECENZE FILMU

Finanční krize dala vzniknout už nejednomu filmu konfrontujícímu "reálný kapitalismus". Od oscarového dokumentu Inside Job přes trošku banální Margin Call až po druhou Wall Street, comeback Olivera Stonea. Jak mezi ně zapadá Arbitrage, snímek, který u nás jistě neuvidíme v kinech a kdo ví, jestli alespoň na DVD?

Tentokrát nejde o trestuhodné přehlédnutí tuzemských distributorů, ale logický důsledek toho, že na filmu není nic moc zvlášť zajímavého. Tedy krom poměrně hvězdného obsazení, které ale v dnešních dobách přece jen neznamená, co znamenalo dřív.
Robert Miller (Richard Gere) je průměrný multimilionář, který se snaží žít svůj život, jak se od takového multimilionáře očekává. Vychází dobře se ženou (Susan Sarandon), dcerou (Brit Marling) i milenkou (Laetitia Casta) až do dne, kdy se pokazí snad vše, co může.
Právě ve chvíli, kdy čelí možnému stíhání za podvody, totiž svou milenku omylem zabije při autonehodě. Sám unikne jen s pohmožděninami a rozhodne se nejít na policii. V patách mu je detektiv Bryer (Tim Roth), protože "dokonalý zločin" rozhodně neexistuje.

Robers se zaplétá do řady více či méně průhledných lží, protože kdyby se k zabití přiznal, utrpěla by jeho pověst a nemohl by uzavřít obchod, jehož zisk nutně potřebuje k zahlazení stop po nekalých obchodech. Jeho vliv a moc "naštěstí" zaručují, že je v podstatě nenapadnutelný, dokud nenajdou policisté nějaký "superdůkaz". Tím může být přiznání černého recidivisty Jimmyho (Nate Parker), který Richardovi pomohl uniknout z místa činu.
Není tedy jiného východiska než pokračovat v úprku před spravedlností světskou i tou osudu, protože kápnout božskou by ohrozilo až moc lidí, majetku a zájmů.
Nakonec se dokonce zdá, že vše odskáče čestný, ale chudý Jimmy, na nějž si můžou policisté na rozdíl od Richarda troufnout bez problému.

Ačkoliv obvykle netrávím tak velkou část recenze představováním děje, zde prakticky není o čem dalším mluvit. Režijně nejde o nic jiného než řemeslně obstojně přeříkaný scénář. Což u podobného filmu nemusí být nutně na škodu.
Je zcela očividné, že příběh lze vykládat jako metaforu kapitalismu, kdy se mocní spoléhají na chudé a sami díky koupené nedotknutelnosti unikají spravedlnosti. Nakonec se ale zdá, že "střední vrstva" Jimmy má situaci v rukách mnohem pevněji, protože jen díky jeho vůli a ochotě pokračovat zůstává "elita" Richard v bezpečí a stačí jediné Jimmyho slovo, aby tomu tak nadále nebylo. Multimilionář tak může hrát svou hru zájmů jen tak dlouho, dokud bude chudák mlčet. Nesnaží se nám tu někdo něco vzkázat?
Ne zrovna zkušený režisér/scenárista Nicholas Jarecki se velmi snaží nepřikrášlovat a nestavět černobílé charaktery, aby měl jeho vzkaz tím větší váhu. Bohužel tak trochu zapomíná, že i nepřikrášlený film musí stále nabízet něco zajímavého, jinak je jednoduše nudný. Důsledek nezajímavosti Arbitrage je tak právě dobrá vůle tvůrců, což považuji za skutečný paradox.

Poněkud humorně působí vzpomínka na doby, kdy byl Richard Gere hereckou star a měl cosi jako fanoušky - jeho dnešní stav ho odkazuje právě do rolí prázdných skořápek, semletých obchodníků bez osobnosti, kteří svou rutinní kancelářskou práci zvládají s úsměvem, ale jsou tak nudní, že ani neví, co s těmi miliony vlastně dělat. Z čehož vyplývá, že jeho obsazení zde byl dobrý nápad, jen nejde o hrdinu, jemuž by šlo fandit. Susan Sarandon i Tim Roth působí zcela znuděně. Oba jsou velmi výraznými herci, ale snaha o neutralitu jejich postav jim nedovoluje naplno vyniknout.
Vůbec překvapí, že snímek situaci popisuje celkem zevrubně, ale nestaví se na žádnou stranu. To rozhodně není obvyklé a jen těžko říct, jestli je to i správné. Arbitrage není zase tak komplexní, aby tato nestrannost nepůsobila spíš jako zbabělá neschopnost a unylá korektnost. Jsem přesvědčený, že cesta k těmto odsudkům byla ve skutečnosti dlážděna dobrými úmysly všech zúčastněných, ale co se dá dělat... Zkrátka to nevyšlo. Výsledek je leda nezásadní politické krimi s budoucností dobrou leda pro sobotní podvečery na komerčních televizích. Jaká škoda!