RECENZE FILMU

A teď přijde zábava z jiného soudku... Ze soudku umění... Vytvořil ji velevážený filmový a seriálový tvůrce Lars von Trier a při názvu Antikrist navíc do jedné z hlavních rolí provokativně obsadil dost možná nejslavnějšího filmového Ježíše - Willema Dafoea. K němu přidal další slavnou herečku, Charlotte Gainsbourg, a nechal je hodinu a tři čtvrtě dělat divné věci kdesi v lesích. Vzniklo, ehm, opravdové umělecké dílo.

V první řadě musím říct, že jde o neuvěřitelně rozporuplný film. Varoval bych, že je náročný, ale nejsem si jistý, jestli je to pravda. Upozornil bych na nedodržení žánru, kdybych věděl, jaký má být. Těžko se určují kvality, když není jasné, co tím chtěl autor říct. Antikrist bude pro někoho umělecký skvost, pro jiného nesmysl. Nic mezi. Těžko ale říct, kde je pravda. U von Triera to není neobvyklé, Antikrist je ale nesrovnatelný s jeho minulou prací svojí extrémností toho, jak dělat věci jinak za každou cenu.

Příběh je velmi jednoduchý a v podstatě nedůležitý (nebo taky ne, kdo ví). Když tatínek a maminka souložili, z okna jim vyskočilo děťátko. Umřelo. To mamince úplně zkazilo den. Potom týden. A nakonec, když už byla mrzutá nějak dlouho, se ji tatínek psycholog rozhodl vzít do děsivého lesa, aby ji zde naučil čelit strachu. Jakkoli to zní zajímavě a kouká z toho dobrý horor, příběhem vás to určitě nezaujme. Věřte mi.

Čím snad Antikrist někoho zaujme, jsou otevřené a velmi detailní sexuální scény (popřípadě spíš zvěsti o nich, protože zas tak moc jich tu není, přestože o nich všichni mluví), při nichž je ukázáno vše a to natvrdo. Sice nevím (a radši ani nechci vědět), pro koho to bude nějak zásadní plus, ale tolik proklamované nechutnosti se skutečně jeví jako důležité a zásadní, protože krom nich se jen těžko hledá něco dalšího. Erotický sado-maso thriller tedy nečekejte, stejně jako nečekejte horor, přestože kdybych tu popisoval všechny násilné scény, nejenže by se vám mohlo udělat nevolno, ale nejspíš byste mysleli, že jde o děs nahánějící hrůzu. Ale i když jsou tu opravdové extrémy, jsou natolik vzdálené a izolované, že snímek nefunguje ani jako "nechuťárna" typu Hoste. Zároveň tu není dost stupňovaná atmosféra pro horor formátu Vymítač ďábla.

O Antikristovi a jeho scénách je neuvěřitelně složité mluvit. Zní nechutně, odporně, děsivě a přestože takové jsou i ve filmu, mnohem horší (ve smyslu hororovější) zážitek z něj budete mít, když vám o nich bude někdo vyprávět, namísto abyste je museli sami vidět. Během snímku samotného se skoro nebojíte. Možná (určitě) vás několikrát znechutí, ale o nějakém budování atmosféry a s ním spojeným pocitem strachu nemůže být řeč.
Ze začátku vás možná zajímá, co se bude dít, ale rezignace se dostaví poměrně brzy. A pokud ne, zklame konec. Film totiž buď nemá pointu, nebo je tak dokonale skrytá, že ji nikdo nevidí. Kvůli čemuž nepůsobí násilné a erotické scény, stejně jako celý Antikrist, ve výsledku o nic méně prvoplánově a samoúčelně než Hostel a podobné nesmysly. Můžeme se obklopit mořem interpretací a teorií, ovšem ty nemají vlastní smysl nebo opodstatnění, když po jejich zapojení není dojem ze snímku o mnoho lepší. A pokud si Lars myslel, že jeho opus (či co) je takové umělecké dílo, že se nikdo neopováží přemýšlet o ději, tak je velmi naivní.

Vše směřuje k jednomu. Styl filmu... je... velmi... zdlouhavý... a... přitom... je... to... úplně... samoúčelné. Nejen dějově, ale i vizuálně. Lars se asi doma koukal na nějaký oblíbený film na DVD a sednul si na ovladač, čímž omylem aktivoval maximální zpomalení. Natolik se mu to zalíbilo, že se rozhodl nacpat toho do svého nového filmu to nejvíc. A to taky udělal. Guinessova kniha rekordů teď musí přepsat filmovou sekci a nejzpomalenějším filmem historie bude ode dneška namísto Třístovky právě Antikrist. Zpomalený je film natolik, že normální zpomalení je oproti tomu přetáčení dopředu (krkolomné, ale trefné). A to těžko říct proč. Jen jednou jedinkrát jsem měl pocit, že tenhle zpomalený záběr se do filmu opravdu hodí a navíc si bohužel nepamatuji který. Celý vizuál je očividné popření Dogmatu 95, to je ale vysvětlení, ne klad.

Jediné, co je možné bezesporu pochválit, jsou hereckoé výkony. A tože po obou "hrdinech" chtěl Lars opravdu hodně. Ve filmu vidíme jen dva dospělé herce, takže je jasné, že na nich i stojí. Bohužel, přestože Dafoe zahraje scénu "liška mi právě řekla, že Chaos vládne" skvěle, je ona scéna natolik mimo, že jeho herecký výkon vyzní do vzduchoprázdna. Stejně tak chování své hrdinky ztvárnila Charlotte Gainsbourg výborně, ale protože nám je vysvětleno jen v chabých náznacích, nemůžeme ho plně docenit.

Co je tedy pravdy na tom, že je Antikrist uměleckým dílem? Záleží na úhlu pohledu. Pokud za umělecký považujete film vymykající se ostatním, nekoukající se na pravidla a diváka, tak máte jasného favorita. Pokud ale čekáte film obohacující kinematografii, který vám jako divákovi něco dá, sdělí důležitou myšlenku, nebo alespoň pobaví, jste na špatném místě. Možná je Antikrist obojím, možná jen prvním. Možná tím vším Lars von Trier něco myslel, nebo také ne. Otázka ale je, jestli to musíte vidět...

PS: Lars von Trier patří mezi mé oblíbené režiséry.