ředitelka klubu T.O.Ž.K.: Andulo, pojďte sem! Zdalipak už víte, co je vaší denní povinností?
Andula: Ano, prosím. Nazpaměť. Ráno vstanu, zatopím, uvařím kávu, zatroubím k snídani. Umyji nádobí, uklidím ve stanech, pomohu při vaření, zatroubím k obědu. Umyji nádobí, uklidím ve stanech, pomohu při vaření, zatroubím k večeři. Umyji nádobí, ustelu ve stanech, jdu spát. Ráno vstanu...
ředitelka klubu T.O.Ž.K.: Dost, dost, dost! To je správné. Tak, jen si toho važte, že jste s námi na dovolené!
Andula: Ano, prosím. Děkuji mockrát.

(Sylviina matka, paní Šímová, mluví s továrníkem Hakenem o své dceči.)
paní Šímová: Tak skromné stvoření. A co všechno umí, pane továrníku. Anglicky, francouzsky, německy, plavat, šermovat, střílet. Pro manželství je naše Sylvie, jako stvořená.
továrník Haken: No, když umí střílet, tak to jo.
paní Šímová: A vy jste jí víc než sympatický. To vám mohu říci.
továrník Haken: Já jsem smolař.