Chcel som si pridať do zbierky videných filmov aj tento, pretože je dlhodobo považovaný za kult. V maliarskom umení mám surrealizmus rád, ale tento film nebola práve moja šálka kávy. Je mimoriadne čudné sledovať tieto nezmyselné výjavy v spojení s groteskou 20tych a 30tych rokov. Chápem, že to bolo niečo nové a niečo dovtedy nevídané, ale nemôžem si pomôcť, ale toto dielo vidím ako samoúčelné. Fantáziu mám rád, ale tu môj psychický automatizmus nefungoval a môj mozog mi len dával signály, aby som to vypol. Neľutujem, že som to videl, ale ťažko povedať, či má tento film uplatnenie aj v dnešnej dobe... A ešte si myslím, že každý, kto povie, že v tom vidí niečo racionálne, alebo že tomu chápe, tak musí byť psychicky narušený:D samozrejme bez urážky...

Nenazval bych se velkým obdivovatelem surrealismu, rejdit po galerii a přemýšlet, jaké pocity ve mě ten či onen obraz vyvolává, neodpovídá mé představě skvěle stráveného dne a tak jsem proto ve své podstatě rád, že mi to Dallí s Buňuelem své poselství prostřednictvím pohyblivých obrázků zjednodušili. Dalo se čekat, že nepůjde o jednoznačnou dějovou linii, ale zajímavě zkomponovaný a poměrně bizardní koktejl emocí a tak se i stalo, mile mě navíc potěšil humorný podtext některých scén (zejména prolínačky, ale pochechtávání autorů čiší z většiny záběrů).

Surrealistické začátky

Každý žánr musel nějak začít, mít nějakou tu první vlaštovku. Pro surrealisické filmy to byl Andaluský pes. Možná překvapím, ale pro mě se jedná o dost mizerný surrealistický film. Surrealismus má svoji logiku (Mazací hlava má depresi z postiženého dítěte, Švankmajer všeobecný vývoj k destrukci atd.) Tento film ji nemá. Proč např. muž za sebou táhne piano s mrtvým koněm, když chce znásilnit ženu a další. Film vzniknul jak snůška surrealistikých obrazů (nemá cenu zde hledat poselství, či utajený smysl - od toho surrealismus není). Většinou se mi však nelíbí a jsou jen nudné. Za ty výborné (úvodní scéna, záměna pistole a knihy či pád do jiného prostředí) a surrealistickou premiéru však tvůrcům děkuji.

Luis Bunuel

Dnes už to je jen taková zábavná surrealistická raritka, ale to co Luis Bunuel a Salvador Dalí vytvořili, určitě stojí za to vidět. V kratičkém filmu se rychle střídají scény podbarvené živou hudbou a i když to už dnes nešokuje, tak to rozhodně překvapí.

Tak to vidím já...

Nemám rád surrealismus jako malířský styl, poezii a očividně ani film. Výjimkou byl, co se obrazů týče, Dalí, proto mě jeho jméno upoutalo. A i když filmu nemůžu upřít jeho důležitost, moc se mi nelíbil. Pár šokujících scén a hromada nudy. Přesto stálo za to to vidět. Jedna z těch extra klasických klasik, kterou by měl vidět každý, kdo se o filmy zajímá. proč také ne? Patnáct minut času tomu věnovat není problém.

Beze slov

Surrealismus - nad reálno, možná všední události v hrubém světle? Něčí zdánlivě nelogicky pospojované úvahy? Přesto je to film a má svůj děj..přes obrazy mrtvých oslů, kněží, pián, mravenců vylézajících z dlaně a známeho oka a žiletky, mraky a měsíc (" Proč by žiletka rozřezávající oko měla být ošklivější než mraky plující přes měsíc?" ) Hudba. Černobílý snímek je surrealismus, je Salvator Dalí, je Luis Bunnuel, je fascinující..možná si právem řeknete "proč by někdo točil něco tak ošklivého?" ani mě nedělají dobře pohledy na potoky krve, ale tohle je o něčem jiném, jak věřím. Přesto, nevím kolikrát na to budu mít žaludek..

Surrealismus

Film hodící se do hodiny češtiny, protože opravdu hezky ukazuje, co je to surrealismus. Avšak mě tyhle moderní směry nijak zvlášť nezaujaly a nejinak je tomu i u tohoto filmu. Některé scény sice byly super, zároveň i dost nechutné, ale celkově mě to moc nezaujalo. Dotvořila jsem si svůj obrázek o surrealismu, ale jinak mě to opravdu nebavilo a naštěstí to trvá jen asi 15 minut...

Nebýt toho, že nám ho pouštěli ve škole, tak asi o tomto filmu nemám ani zdání. Jedná se o jakýsi filmový manifest a znázornění surrealismu, který má sice určitě vysokou uměleckou hodnotu, ale mě jako prakticky obyčejného konzumenta zrovna moc neoslovil a nedal mi nic víc než jistou bližší představu o surrealismu. Neříkám, že je to málo, ale tento směr mi sám o sobě není moc blízký a tak ode mě nečekejte nadšení. Ale scéna s okem je na svou dobu něco geniálního. Světlých momentů je více a těch 14 minut Vás nezabije.

..surrealismus v umění... jako malíře mám dalího na piedestalu, ale dát do filmu to co na plátno není evidentně snadné.. prostřih s okem a měsícem je legendární, ale toť vše.