Veľmi zaujímavý film aj keď nie pre každého. Nie je to ten komečný typ filmu, na ktorý chodí do kín masa ľudí. Príbeh je veľmi jednoduchý, vyznačuje sa dlhými scénami bez verbálneho dialógu. Len výmena pohľadov, záber na obrazy či plynutie hudby, to všetko môže priemerného diváka až uspávať. Každopádne je to niečo iné ako bežné komečné filmy. Máte pri ňom čas sa zamyslieť sám nad sebou a precítiť celý príbeh. Mnohé veci si musíte vo filme domyslieť a tiež záver je veľmi atypický. Taký, že zostanete nehybne sedieť s otvoreniu pusou a nechápavo poviete: Čo? Tak asi tak nejak sme my reagovali - partia čo sme na tomto filme boli v kine. Neviem či by som ho chcel znovu celý vidieť, možno len vybrané scény, pretože na celý by som asi nemal trpezlivosť.

Tak to vidím já...

Zatímco ostatní docházejí k tomu, že Láska není dojemný film o umírání, jak by se čekalo, ale chladná Hanekeho analýza, já myslím naopak, že nejde o chladnou Hanekeho analýzu, jak bych čekal, ale právě ten dojemný film o umírání. Když se podívám na kvantum dalších filmů na stejné téma, Haneke se neposunul nikam dál a nenabídl dostatečně víc, abych tuhle jeho práci nepovažoval za zbytečnou. Opravdu mě překvapuje, jak velmi obyčejně pojatý ten film je. Se vším, co v podobných kusech bývá, ve stejném množství a jen mírně zakryto o něco šedivějším vizuálem. Zklamání. Na každý pád se vysvětluje, proč Akademie najednou Henekemu tak rozumí - tady není, čemu nerozumět. Ona umírá, a to je prostě pech!

Láska

Trochu jiná láska. Jestli si Haneke představuje lásku takhle, pak kývu hlavou - taková starost o milovaného partnera je přece samozřejmostí. Snímek je to precizní, ale o to chladnější. Emmanuelle Riva byla skvělá, nominaci jí přeji. Bavilo mě, jak nás diváky Haneke deptá, necháva nořit do temné atmosféry plné zoufalství a nevyhnutelného konce, aktivuje naše myšlenky a probouzí nejniternější pocity. Pomalé plynutí děje k tomu jen přispívalo. Není to film strhující, ale k zamyšlení určitě.