RECENZE FILMU

Přichází další remake slavného hororu, tentokrát Hororu v Amityville z roku 1979.

Based on a true story

Musím zpočátku říct, že jsem měl docela strach na tenhle film se vůbec podívat. Ne kvůli tomu, že bych se snad bál nějakých krvelačných monster, ale spíš kvůli tomu, že se mi do rukou dostala pěkná řádka recenzí, která si zrovna s tímhle dílkem nebrala servítky. Možná i proto nastal takový časový skluz mezi českou premiérou a recenzí samotnou. A protože tenhle film zrovna neproletěl kiny bez povšimnutí a Češi za něj utratili hezkých pár kaček (několik týdnů se pohyboval v TOP5 nejnavštěvovanějších filmů u nás), postavil jsem se k tomu čelem a film zhlédl. Jestli to ale bylo opravdu takové utrpení, nebo si pár rádobyodborníku hrálo na velké recenzenty, to se dozvíte v následujících pár řádcích.

DAY 1

Píše se 13. listopadu 1974. Do Ocean Avenue 112 v Amityville

na Long Island je přivolána policie. Má vyšetřit zmasakrování rodiny DeFeových. Biilance je děsivá – 6 mrtvých, z toho čtyři děti a dva dospělí. Jediný, kdo hrůzný čin přežil, je Ronald DeFeo, Jr. Policie ale brzy zjišťuje, že jeho přežití není náhodné. Přiznává se totiž, že to on zastřelil oba své rodiče i všechny sourozence. Ovšem prý ne svou vůlí. K vraždám ho totiž donutily hlasy v domě...
O rok později se do stejného domu stěhuje rodina Lutzových, která věří, že konečně našla svůj vysněný domov. Ovšem idylka není taková, jak by se na první pohled mohlo zdát. George Lutz (otec rodiny) začíná již první noc tušit, že něco není v pořádku. Nejdříve si snaží nalhávat, že se mu to jenom zdá, ale brzy se nechává ovládat domem a po vzoru Harryho Pottera a Tajemné komnaty naslouchat podivným větám: „Chyť je, zabij je!“ A jak myslíte, že to skončí? Zabije hodný taťka stále protivnější rodinku?

DAY 15 - vrrrrrrnnnn.....

Pokud vás zmátl následující titulek a nějak nechápete spojitost tří na první pohled nic neříkajících písmenek, hned vám to osvětlím. Tímto roztomilým rébusem jsem chtěl vnést do článku trochu atmosféry, lépe řečeno přimět vás, abyste si vzpomněli na drsný zvuk motorové pily. A to pěkně zakrvácené… Už vzpomínáte? No jasně, to tvůrci Texaského masakru mají tenhle remake na svědomí. (Původní snímek Horor v Amityville byl inspirován úspěšnou knihou The Amityville Horror: A True Story, kterou napsal Jay Anson v roce 1977 podle skutečné události; autor ovšem nikdy nepředložil žádné důkazy, které by jeho hypotézu potvrzovaly…) Zřejmě se to osvědčilo, nějaké peníze to hodilo, a tak si producenti v čele s Michaelem Bayem řekli, že úspěch zopakují. Ovšem ani tentokrát se Bay režijní stolice nechopil, zřejmě aby neztratil reputaci… Na svoje obvyklé místo posadil poměrně neznámého Andrewe Douglase, který se do této chvíle věnoval spíše reklamě.

DAY 30

Jak už jsem naznačoval ze začátku, tenhle film není nějakým velkofilmem s rozpočtem 200 miliónů dolarů přinášejícím plno překvapivých zvratů a neokoukaných novinek. To rozhodně ne, obšlehl všude něco. Ale výsledný efekt mi nepřipadá zas tak špatný. Používá sice staré a profláklé strašidelné triky, ale ty (alespoň na mě) zabírají a rozhodně nenudí. Každý si ve filmu najde svoje: začátek připomíná Texaský masakr (a to nejen tím, že i tenhle snímek je údajně inspirován skutečnou událostí; a propos, zajímalo by mne jestli tvůrci hovořili jenom s tím šílencem, nebo jestli rozebírali scénář i se všemi duchy a zabijáckými hlasy), v mnohém připomíná psychologický Kruh a opět ve filmu hrají svojí důležitou roli, jak už bývá dnes zvykem, dětští herci. A v tom jsou tvůrci alespoň trochu originální, neboť významnou roli zde nehraje pouze jedno ďáblem posedlé dítě, ale hned dvě. A to dvě kamarádky. (Nepočítám vedlejší roličky, které nejsou tak důležité a nepočítám ani nespočet dětí mihotajících se v komparsu). Jedna je živá (dcera nových majitelů) a druhá je mrtvola (normální kamarádství na život a na smrt) Jodie (zabita před rokem svým bratrem). A musím říct, že právě druhá zmíněná Jodie (hraje ji nadaná Isabel Conner) mě úplně okouzlila. Budete ji litovat a budete se s ní i smát (umí skvěle strašit chůvy), je prostě skvělá. Ovšem i další herci nejsou zas tak špatní: hlavní roli ustrašených rodičů si střihli Ryan Reynolds (Blade: Trinity) a Melissa George (až záhadně podobná hlavní představitelce Kruhu).

THE END

Tenhle film není úplné béčko a v dnešní záplavě laciných hororů, kterou rozpoutal Texaský masakr motorovou pilou, rozhodně stojí za zhlédnutí. A buďte si jisti, že v ledasčem překonal svého předchůdce (myslím Texaský masakr). Protože tohle není pouze krvavá řežba, tohle se pokouší o řádnou dávku psychologického hororu. A něco se prostě vydařilo a něco méně.

P.S.: Ještě jsem se zapomněl zmínit o těch zvláštních nadpisech všech částí recenze. To je právě ta nevydařená psychologická část filmu. Občas se jako titulek objeví den pobytu hlavních hrdinů, ovšem napětí to nepřidá a pouze to rozděluje film, který pak ztrácí plynulé tempo. Pokud se někomu zdálo, že recenze trpí podivným rozkouskováním a že jednotlivé kapitoly řádně nepasují, má pravdu. To byla názorná ukázka toho, jak to vypadalo ve filmu.