RECENZE FILMU

Nový Spider-Man je pohříchu zbytečný film, tako věta musí vyvstat na mysli jako první a odejít nedokáže. Rebootovat úspěšnou áčkovou sérii takhle brzy zkrátka nebylo rozumné a daný projekt, i kdyby do celuloidu místo stříbra přimíchali jeho tvůrci zlato, se pověsti nechtěného spratka prostě nezbaví. Jaká škoda, protože bez ní bychom právě absolvovali nejlepší dobrodružství pavoučího muže!

I když "nejlepší" se po zamyšlení jeví jako relativní a nepřesný pojem. Ne nejlepší, pokud čekáváte stejnou popcornovou jízdu jako v minulosti, popřípadě objektivně nenapadnutelný film či podobnou zrůdnost. Místo "nejlepší" by se tedy spíš hodilo "nejzajímavější".
Na režijní křeslo totiž usedl Marc Webb, nedávno debutující úspěšnou indie dramedií 500 dní se Summer. Jeho ruka je pevná a zřejmá. Pro někoho bude zárukou kvality, pro jiného podivnosti, nudnosti a nečitelnosti Úžasného Spider-Mana. Rozhodně ale dodává snímku úžasné charisma.
Podobně jako u X-Menů: První třídy nebo Zrození planety opic, když opustím žánr komiksu, se potvrzuje, že nedokonalé filmy plné chyb si jde oblíbit v podstatě víc než ty vypreparované do nezpochybnitelného hyperkorektního kolosu (ano, tím myslím Avengers). Na Spider-Manovi jde skutečně nenechat niť suchou, ale zároveň překypuje pro sérii nezvyklou živelností.

Příběh předkládá prakticky identický jako Raimiho verze. Do posledního zvratu. Místo MJ tu máme Gwen, místo Osborna Connorse a místo šéfredaktora šéfinspektora, ale tyto nové postavy se chovají stejně jako jejich předchůdci a mají prakticky totožnou roli.
Vysvětlovací část "jak se z Petera stane Spider-Man" zabírá velkou většinu dvou a čtvrt hodinového filmu a oblek v plné parádě nasadí Péťa poprvé někdy po hodině. Skutečně se to velmi tluče s tím, že se na plátně neděje nic, co bychom nečekali.
Nad to se ale jde povznést překvapivě snadno, protože Webb nabízí nesrovnatelně lepší charaktery, jejichž vývoj, jak hlásají trendy, se jeví psychologicky složitější a uvěřitelnější podle pravidel jakéhosi skoro-realismu.
Přitom se ani tady nekonají žádné velké změny, stačilo osekat patos na minimum a pohlídat obsazení.

Jestli byl Tobey Maguire dobrý Spider-Man, nechám na vás, osobně si to nemyslím. Kirsten Dunst každopádně získala trestuhodně málo prostoru vzhledem k tomu, jak skvělou je herečkou. Vedlejší role byly dokonale osekané na karikatury, což až iritovalo. Andrew Garfield a Emma Stone ale tvoří ultrasympatickou dvojku a jejich schopnosti dodávají filmu jinak doslova neexistující třetí rozměr. I vedlejší postavy působí o něco lépe, protože jimi pohazované fráze dávají větší smysl.
Přitom, jak jsem zmiňoval, dějově nejsou změny zrovna zásadní. Pro jednotlivé životně zásadní zvraty bylo sice vyčleněno víc prostoru, přesto stále nepůsobí stoprocentně přesvědčivě představa, že by ten plachý a šikanovaný student opravdu oblékl kostým a hrál si na superhrdinu, natož že by o něj Emma opravdu tolik stála. Garfield ale vyhlíží zásadně zakomplexovaněji než rozňuňaný Tobey a lze si spíš představit, že v něm maska spouští jakéhosi vnitřního démona. Webbovi se daří vypěstovat stejnou hrdinovu fetiš jako Timu Burtonovi u Batmana. Stejně jako Keaton coby Bruce Wayne, i zdejší Peter Parker působí až schizofrenně - když má nasazený oblek, jde o úplně jinou postavu. Vysvětluje se tak spíš zásadní rozhodnutí navléct elasťáky - hrdina to potřebuje především pro sebe, ne aby pomáhal -, to vysvětlení jsem u Raimiho Spideyho (a upřímně i Nolanova Batmana) postrádal.

Právě o tom je Spider-Man především - o postavách. Webb balancuje při jejich vykreslování na tenké hraně spidermanovské uvolněnosti a módní temnoty, aby nakonec došel k závěru, že nemá smysl se křečovitě snažit o velký epos a rozjíždí vlastně film s indie prvky. Pořád ale nadsazuje, protože si možná uvědomuje, že komiksy zkrátka nejde přenést do "našeho světa", a nepokouší se o víc než práci s žánrem. Žádná snaha o boření tabu ve stylu Nolana. Nevím, nakolik jde o Webbovo rozhodnutí a nakolik o studiem určenou stopku, ale takto pojatý svět mi k rozpohybovaným akčním obrázkům sedí nejvíc za hodně dlouhou dobu.
Nebude sedět každému, nepochybuji. Někteří stojí o avengerovskou akci a jiní batmanovský "realismus", nic z toho ale Webb ani nezkouší. Zároveň se nedá říct, že stojí na pomezí - je pouze svůj, stejně jako jeho překvapivě dlouho nekorektní hrdina.

Snad nejlepší na novém Spider-Manovi je jeho neuchopitelnost. Lze o něm přemýšlet, zvažovat, jestli to, co sledujeme, se nám líbí, nebo vlastně spíš ne. Jde se o něj hádat, kritizovat ho, chválit ho. Oproti sterilně bezchybným Avengers se jedná o veliké oživení a inovaci.
Tím se ale vracím tam, kde jsme začali - tomu všemu láme vaz, že sledujeme film s příběhem identickým jako stále nevychladlý "originál". Změny jsou jen kosmetické. A přestože trailery tvrdily opak, zásadně hlouběji do mytologie se vlastně nepodíváme (jen víme, že s pavouky má co do činění i Peterův otec, ale to řekl již trailer).
Kdyby The Amazing Spider-Man vznikl za pět šest let a byl úplně stejný, zřejmě by bylo snadnější ho plně docenit. Nemůže za to schopný režisér, vynikající herci ani nikdo jiný, kdo film aktivně tvořil, ale studio Sony. Pokud tedy na Spider-Mana chcete zajít, berte to v potaz hned od počátku. Jestli jste ochotni se nad bizarní produkci povznést, riskujete milé překvapení.