GOLDIE FILM

Čeští filmoví tvůrci, kteří jsou dnes opravdu známí a úspěšní za velkou louží, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ty, kteří filmový svět Hollywoodu dobyli, určitě patří režisér Miloš Forman. Ten zaujal už prvotinami točenými ještě v Československu, jasným potvrzením jeho talentu byl již Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal pět Oscarů. Ovšem Amadeus se stal ještě úspěšnějším, rok 1985 (udělovaly se ale sošky za uplynulý rok) znamenal pro Amadea žně, neboť získal osm Oscarů a celkem třináct nominací. Málokterý film se tolika nominacemi může pyšnit. Nás navíc může těšit, že podíl na úspěchu má nejenom režisér Miloš Forman, ale i jiní čeští tvůrci, např. kameraman Miroslav Ondříček či kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.

Snímek byl inspirován divadelní hrou britského dramatika Petera Shaffera. Ten pak k Amadeovi napsal i filmový scénář a byl oceněn oscarovou soškou. Slavný snímek se natáčel převážně v Československu. Praha nebo například Kroměříž poskytly ideální atmosféru, architekturu a pomohly filmu vybudovat jednu z jeho deviz – vizuální stránku. Tvůrci si dali záležet také na kostýmech, parukách či dekoracích. Získali tak barevnou, dobově přesnou mozaiku. Přesto si všimněte, že např. paruka Mozarta je jiná než ostatní. S růžovým nádechem působí až trochu punkově. Ovšem Amadeus přesto není „jen“ kostýmním dramatem. Skrývá v sobě mnohem silnější potenciál.

Rok 1781, dvůr císaře Josefa II., syna Marie Terezie. Čest být dvorním skladatelem císaře má Antonio Salieri. Na dvoře se však zjeví potrhlý mladík s hýkavým smíchem. Není jim nikdo jiný než budoucí skladatelská hvězda Wolfgang Amadeus Mozart. Notně potrhlý mladík má ale ve vínku talentu na rozdávání. Jeho geniality si brzy všimne sám Salieri a on, vcelku průměrný skladatel, který na druhou stranu hudbě nesmírně rozumí, začne na Mozarta žárlit. Vidí, že má vedle sebe někoho, kdo je o několik tříd lepší než on, že on sám tak skvělý nikdy nebude. Zhrzený a zapšklý muž začne proti Mozartovi intrikovat, žárlí na každý jeho úspěch a snaží se ho všemi možnými prostředky zničit. Je ochoten snížit se až k vraždě?

Kdo by čekal historicky přesnou fresku Mozartova života, bude asi zklamán. Už samotná hra stojí na něčem jiném a vy se nesmíte na film dívat jako na klasický životopisný film. Amadeus totiž není až tak úplně film o Mozartovi samém jako o konfliktu dvou hudebních skladatelů – průměrného a geniálního. Nedoceněný skladatel a Mozartův rival není schopen se vyrovnat s konkurentovou genialitou. Konflikt dvou mužů je v tomto snímku zásadní, to on posunuje děj dále a on nám přináší kýžené emoční napětí. Vztah Salieriho k Mozartovi je značně ambivalentní. Na jednu stranu ho nenávidí za to, že je dokonalejší, žárlí a intrikuje, vidí v něm mladého floutka. Protože ale hudbě rozumí a dobrou hudbu dokáže ocenit, Mozarta rovněž obdivuje. Za to, co dokázal hudebnímu světu přinést.

Mozart není projektován jako ryze kladná postava. Mozart je génius a géniové bývají většinou šílení. Výstřední vzhled a hýkavý smích je to poslední, Mozart je vyobrazen jako postavička se sklony k alkoholu, trochu jako sukničkář, nedospělé dítě, v mnohém pohled na něj připomene dobu hippie. Nejedná se však o Mozartovu vulgarizaci, nýbrž o představení génia v jeho podstatě, málokterý génius není šílený a nemá své výstřelky. I Mozartova žena vypadá jako dítě, ale ve skutečnosti je to ona, která dokáže pevně utáhnout otěže, má vlohy k byznysu a oči jestřába, kterým neunikne žádná zrada. Je pro svého Wolfieho, jak ho s láskou nazývá, jakousi ochranou před vnějším nepřátelským světem.

Film je vyprávěn jako jeden velký flashback. Hned v úvodu se ocitáme v blázinci se starým Salierim, který trpí výčitkami, že možná zabil Mozarta. Asi nejdojemnější scéna filmu, která zároveň ilustruje podstatu vztahu mezi Mozartem a Salierim, je ta, kdy Mozart leží na smrtelné posteli a diktuje noty svého Requiem Salierimu. Není dojímavá, protože umírá Mozart, ale je dojímavá z pohledu Salieriho. Ukazuje, jak na jednu stranu nechápe, co je ze sebe i v takovém stavu schopen Mozart dostat, přesto tuší, že to, co zapisuje, je skvělé. Vidíme, jak se nedokázal srovnat s Mozartovou velkolepostí, jak je plný agonie a vzteku.

Amadeus je film hýřící barvami, optimismem a vtípky, ale také svědek dramatického konfliktu dvou mužů. Dodnes se umisťuje v žebříčcích nejlepších filmů a po svém uvedení vyvolal doslova mozartománii. Je to jeden z mála snímků, na který se dokážete se zaujetím dívat bezmála tři hodiny i pozdě večer a neusnete. A ocenit jej musíme i v tom, že po zhlédnutí snad každý, i ten, kdo se o vážnou hudbu moc nezajímá, dostane alespoň na chvíli chuť pustit si něco klasického. Je až s podivem, jak člověka baví film o něčem, k čemu normálně nemá takový vřelý vztah.